Pustina s divočinou, společnost s civilizací – to všechno jsou paradoxy uplynulých dnů. Opuštěnost i návštěvníci, celodenní osamocené toulání i fronty u lyžařského vleku, televize i hodiny absolutního ticha, technické vymoženosti i přírodní výchova.

„Mám se tak, jak si zasloužím,“ opakovala jsem si, když jsem

• zmrzlými pařáty nasazovala na kola sněhové řetězy, dokonalý to projev Ježíškovy racionality *
• se radovala, že je mám a můžu se po ledové ploše zaprášené moučkovým cukrem vyškrábat vzhůru k nebesům 12% stoupáním *
• odlamovala rampouchy z vodovodního kohoutku v kuchyni *
• aspirovala na výbornou z předmětu „úsporné hospodaření s vodou“ – z kbelíku sněhu je totiž plus mínus půl litru převzácné tekutiny *
• po dlouhé době trávila vánoční svátky ve společnosti televizních pohádek *
• lovila signální telefonní vlny, abych se dovolala do sterilního nemocničního prostředí *
• vstávala každé 3 hodiny, abych předložila požadovanou stravu ohňovým plamenům *
• vychutnávala svařené víno, horkou polévku a rodinnou přátelskou atmosféru na lyžařském svahu *
• rozmrazovala prsty na rukou i nohou po pobytu na lyžařském svahu *
• vybírala, co bude dnes dobrého, z pluku pytlíkatých polévek *
• nosila kouzelníka převlečeného za rozmrazovač zámků neustále při sobě *
• chechtala se rozjíždějící se čtveřici nožek psí kamarádky *
• strachovala se ranních závějí po celonočním sněžení *
• radovala se z čerstvého běloučkého poprašku po celonočním sněžení *
• přemýšlela a bála se u sledování filmu Smích se lepí na paty *
• velebila do nebes vynálezce Indulony *
• poslouchala vyprávění o vychytralém pánu-tchoři *
• děkovala všem a všemu, že takového nevoňavého nechtěného spolubydlícího nemáme *
• sledovala, že české Vánoce rovnají se Karel Gott všude, kde může být *
• uvažovala nad rozdílem mezi pojmy wasteland a wilderness *
• se měla tak, jak si zasloužím… *

První odpověď na otázku: „Jak bylo?“ po návratu do středních Čech zněla: „Žiju.“ Zvláštní, jak trefně čtveřice písmen dokáže vyjádřit těch několik dní. Děkuji *

Vážím si toho, co mám. Těším se ze všeho, co zažívám. Smutním si s tím, co mě má trápit. Budu se ráda smát tomu, co mě potěší. A hlavně vím, že, co mě nezabije, to mě posílí.