Smažený sýr byla do minulého týdne věc, na kterou se zásadně chodí do hospody. Žila jsem přesvědčena, že tak výživnou kombinaci přepáleného tuku, unylé fritézy, umělohmotné akurátní mazlavé hmoty a chřoupavého 3obalu nemůžu v domácích podmínkách nikdy vytvořit.
Bota jako bačkůrky pana domácího!
Začali jsme zlehka – sírovcem žlutooranžovým. Byl uloven v ovocném sadu za podmínek krapet bojových, neb si velebil ve výšce ze země těžko dosažitelné. Ač nemá podle názvu se sýrem, natož s eidamem, absolutně nic společného, postup na jeho zpracování byl více než klasický. Naplátkovat, obalit, usmažit. Pracovalo se s ním skvěle, nepřekvapivě nezlobil, neprotestoval, natož aby ze strouhanky vytekl. Takže navnadil.
Touha vyzkoušet domácí opravdový smažený sýr pak ještě chvilku narůstala, realizace totiž narazila na absenci strouhanky ve spíži.
Shrnu-li to – nestačila jsem ho vyfotit…