Za devatero řekami a devatero horami může ležet ledaccos. Místo, kam jsme vyrazili  na Velikonoční pondělí, je co by kamenem dohodil od 21. základny taktického letectva, na dohled polabské tepelné elektrárně, kousek od města perníků a asi hodinku jízdy na východ od Říčan.

„První písemná zpráva o obci pochází z roku 1352. Nachází v nadmořské výšce 252 metrů. Na území žije 105 obyvatel,“ hlásí pyšně vyhledávač po zadání jména vesnice. Mají tu sbor dobrovolných hasičů, za okny truhlíky s jarní výzdobou, kontejnery na tříděný odpad, hospodu u hlavní silnice a kostel s vytlučenými okny.  „Pro využití volného času je v obci k dispozici sportovní hřiště a další sportoviště. Dále bychom v obci našli knihovnu, kostel a hřbitov. Místní obyvatelé mohou využívat plynofikaci,“ chlubí se opět stránky sítě sítí a mně nezbývá než uvěřit. O plyn jsem dnes jen zakopla – byl v bombě.

Vzduch tu voní opadanými jablky, rašící trávou, rozkvetlou zlaticí, sousedovými slepicemi a starým senem. Zahrada je luxusně zpustlá, ale o to bohatší na milá překvapení. Šéfové kuchyní běhají v Praze pro medvědí česnek na tajná místa na Petříně, já ho vykopávám do truhlíku s klidným svědomím, že ho ještě spousta v záhonech – nezáhonech zbyde. Julka okusuje vše, co potká a lebedí si ve svobodě.

Spousta drobností vypovídá o povaze, zálibách a životě původního majitele. Skládám mozaiku jeho dnů, prohlížím staré fotografie, sbírku pohřebních oznámení a vánočních pohledů, zírám na výtvarné zdobení konírny, udivuje mě kompletní výbava pro vyslání pašíka na onen svět, děsím se zchátralosti.

• S jako seno, smutek, střecha se spoustou děr, s háčkem jako všudepřítomná škumpa
• T jako tráva, traktor, trakař
• A jako angrešt
• R jako rekonstrukce, ruina
• K jako koně, králíci a kohouti
• O jako ovoce, obloha, obnova?, okapy chybějící
• Č jako člověk, česnek * mlask