Andělové moji

Mám jich víc, než si zasloužím. V uplynulých hodinách bylo více než málo šancí poznat, že jsou u mě. Vyskytují se ve všech skupenstvích, podobách i tvarech. Jeden mi chvilku po půlnoci poradí, co s načatým večerem a nestartujícím autem, druhý nabídne nedělní oběd, třetí daruje bedýnku rajčat s bonusovými chilli papričkami a vyprávěním k tomu, čtvrtý přidá otázku „jaký je rozdíl mezi mámou a láskou?“, pátý dobloudí se startovacími kabely až na konec světa, šestý… Mám pokračovat?

Třetí adventní

Sříbrná neděle je ve znamení protikladů. Akce střídá klid, ticho burácení tónů, pohyb ustrnutí, černá bílou, horko chlad a smutek smích. Pozná se v tom každý, nenajde nikdo. Jsem v mezičase.

V mezidobí mezi začátkem a koncem, růstem a sklizní, dnem a nocí, hroznem a tekutým vínem. Jediná jistota, kterou mám, je že auta stojí, vlaky jedou. Pokud tedy nenastane absolutní anarchie v dopravě *