Nevánoční

Ne, mami, smutno tu není.

Spojení navázáno

V maličkostech je půvab, ve dřevě vůně, v každém kroku vzhůru naděje. Už můžeme stoupat, provázanost mezi pokojem a budoucí ložnicí existuje. Je krásná, voní a těší.

Každým dnem dostává luxusnější kabátek, minutu od minuty se stává žádoucí. I já se chystám přiložit svouůj ruku štětec k dílu.

Opravdu, vážně.  Nelakuju :)

Na znamení

Začínám se nořit do pověrčivosti. Nikdy to tak nebylo, ale zážitky, zkušenosti, poznání, které potkávám na starší bolavá kolena, mi uvažování posouvají. Rozhodně, ve většině případů to může být prostě náhoda, pramínky momentů, které se spojí v řeku událostí. Jenže někdy… Červíček zahlodá, pochybnost se objeví. Čtyřlístek třeba pomůže, čtyřnožec určitě potěší.

Rok a kousek zpátky

Stejnou dobou na stejném místě to před 377 dny vypadalo krapet jinak. I letos už se zachumlání do sněhové peřiny očividně kvapem blíží.

Samá voda

Nouze naučila Dalibora housti a mě vážit si každé kapky vzácné H2O. Od té doby, co jsme před půl měsícem z preventivních důvodů (suma škody zima 2010/2011 – prasklá baterie, poškozené čerpadlo, vyplavaná kuchyně) s pomocí kompresoru v rukou dvou šikovných vodovodníků ukončili dodávky této strategicky důležité suroviny, počítám každou slzu, krok i přinesený kýbl. Jeden člověk s jedním psem přece nemůže mít nijak velkou spotřebu! Uf.

Pro přímou konzumaci si dovážím vodu středočeskou, načerpanou z domácího želivkózního vodovodu, roztříděnou způsobně do plastových lahví. Netuším, jaký obsah kufru má můj dopravní prostředek, 30 1,5 litrových kuželek ho však naplní a zatíží poměrně obstojně. Při zpáteční cestě jsou sice jiná váhová kategorie, ale svůj prostor potřebují stále stejně.

Pro ostatní účely běhám s kbelíky do studny. Pěkně vyváženě, v každé ruce jeden lavor. Být africkým domorodcem, hravě bych zvládla nosit ještě jeden na hlavě, nehodlám však ve dnech, kdy teploměr nepřekročí z červených čísel k modrým, riskovat mrazivou sprchu.

A zamyšlení závěrem? Jak pořeší statisticky průměrný vodomilný a spořivý chalupář situaci, kdy si uvědomí, že hříva jeho nečesaná je i pekelně dlouho nemytá? Vytáhne lavůrek, ohřeje vodu na kamnech a po péči o vlasy vlastní ještě zdvojnásobí prospěšnost použité kapaliny tím, že s ní vytře celou chalupu. Případná návštěva si pak skutečně může připadat jako v salónu, krásy.