Žiju *

Pustina s divočinou, společnost s civilizací – to všechno jsou paradoxy uplynulých dnů. Opuštěnost i návštěvníci, celodenní osamocené toulání i fronty u lyžařského vleku, televize i hodiny absolutního ticha, technické vymoženosti i přírodní výchova.

Mám se tak, jak si zasloužím,“ opakovala jsem si, když jsem

  • zmrzlými pařáty nasazovala na kola sněhové řetězy, dokonalý to projev Ježíškovy racionality *
  • se radovala, že je mám a můžu se po ledové ploše zaprášené moučkovým cukrem vyškrábat vzhůru k nebesům 12% stoupáním *
  • odlamovala rampouchy z vodovodního kohoutku v kuchyni *
  • aspirovala na výbornou z předmětu „úsporné hospodaření s vodou“ – z kbelíku sněhu je totiž plus mínus půl litru převzácné tekutiny *
  • po dlouhé době trávila vánoční svátky ve společnosti televizních pohádek *
  • lovila signální telefonní vlny, abych se dovolala do sterilního nemocničního prostředí *
  • vstávala každé 3 hodiny, abych předložila požadovanou stravu ohňovým plamenům *
  • vychutnávala svařené víno, horkou polévku a rodinnou přátelskou atmosféru na lyžařském svahu *
  • rozmrazovala prsty na rukou i nohou po pobytu na lyžařském svahu *
  • vybírala, co bude dnes dobrého, z pluku pytlíkatých polévek *
  • nosila kouzelníka převlečeného za rozmrazovač zámků neustále při sobě *
  • chechtala se rozjíždějící se čtveřici nožek psí kamarádky *
  • strachovala se ranních závějí po celonočním sněžení *
  • radovala se z čerstvého běloučkého poprašku po celonočním sněžení *
  • přemýšlela a bála se u sledování filmu Smích se lepí na paty *
  • velebila do nebes vynálezce Indulony *
  • poslouchala vyprávění o vychytralém pánu-tchoři *
  • děkovala všem a všemu, že takového nevoňavého nechtěného spolubydlícího nemáme *
  • sledovala, že české Vánoce rovnají se Karel Gott všude, kde může být *
  • uvažovala nad rozdílem mezi pojmy wasteland a wilderness *
  • se měla tak, jak si zasloužím… *

První odpověď na otázku: „Jak bylo?“ po návratu do středních Čech zněla: „Žiju.“ Zvláštní, jak trefně čtveřice písmen dokáže vyjádřit těch několik dní. Děkuji *

Vážím si toho, co mám. Těším se ze všeho, co zažívám. Smutním si s tím, co mě má trápit. Budu se ráda smát tomu, co mě potěší. A hlavně vím, že, co mě nezabije, to mě posílí.