Sříbrná neděle je ve znamení protikladů. Akce střídá klid, ticho burácení tónů, pohyb ustrnutí, černá bílou, horko chlad a smutek smích. Pozná se v tom každý, nenajde nikdo. Jsem v mezičase.
V mezidobí mezi začátkem a koncem, růstem a sklizní, dnem a nocí, hroznem a tekutým vínem. Jediná jistota, kterou mám, je že auta stojí, vlaky jedou. Pokud tedy nenastane absolutní anarchie v dopravě *
Snažím se pro přesun z místa na místo vyhledávat okamžiky, kdy je na silnicích co nejméně osob, které bych při kroucení volantem mohla ohrozit, a které by současně mohly být nebezpečné pro mě. Tentokrát jsem jela ráno, hnedle za světla, první adventní neděli.
Při průjezdu centrem Nové Bystřice a poslechu svátečně laděného rádia mě napadlo sledovat cestou prvotní projevy očekávání svátků vánočních. Vyklubalo se předsevzetí, že zaznamenám každý ozdobený jehličnan na náměstí či návsi tranzitní obce. Nebylo jich mnoho, částečně díky tomu, že obchvaty jsou na trase Návary – domov dost v módě.
Pozorný čtenář jistě odpustí drobnou zajížďku do rodiště Josefa Lady, věděla jsem, že se tam koná Vánoční jarmark a dostanu tam koupit potřebnou větvičku jmelí. Tamější betlém s živou zvěří byl třešničkou na dnešním adventním věnci.
Začátek očekávání svátků vánočních se blíží. Už za několik málo dnů budeme upalovat první svíčku na jehličnatém věnci. Někdo se na Ježíška těší, jiný už si přeje aby byl leden. Vím, do které skupiny se zařadit, ale nechám si to pro sebe * Každopádně, náš štědrý den bude tam, kde má být. Tedy, pokud pan cestmistr provál(č)í silnici *
Vánoce jsou svátky klidu, spokojenosti, pohody a radosti. Kéž a nechť to tak každý má.
P.S.: Díky fotografovi za výše publikované snímky, nejsou moje a tím spíš jsou skvostné!