Břídil

Koriandr. Zeleň, která se poslední dobou objevuje v tolika lákavých receptech. Přestalo mě bavit neustále si lámat hlavu čím ho zkusit nahradit? Začala jsem pokukovat. Marně. Asi nejsem dobrý hledač. Po pěti minutách procházení mezi regály v mega-chrámu konzumu raději velím ústup, tradiční nuselský obchůdek se zeleninou taky zklamal a sáček se semínky jsem na stojanu v zahrádkářské prodejně hledala marně.

Od dnešního poledne ho mám. Zasetý, zalitý a s výčitkou. Jsem břídil. Považte, doposud jsem byla (neskromně se přiznám) krapítek hrdá, že zahradničení mi celkem jde. Je čas se zastydět.

Zbavit obalu, prefabrikovanou briketu hlíny zalít hrnkem vody, nechat nabobtnat, odebrat část na vrchní vrstvu, roztrhnout sáček, vysypat semínka, překrýt zeminou ze zálohy, zalít, nechat být. Zvládl by to Brouk Pytlík i bez pomoci specialisty na práci všeho druhu.

Účel světí prostředky. Stejně jako se nikdo neptá na známky z maturitního vysvědčení, nebudu se drásat myšlenkou, že ta nádherně vonící bylinka se narodila z polotovaru. Raději vyhlašuju soutěž. Kdo zvítězí? Bazalka, koriandr, tymián nebo nepředchystaná řeřicha?

Cesta z kopce

Před sestupem musí logicky proběhnout výstup na vrchol. Ten jsme si dost zjednodušili, lanovka nás na Černou horu dovezla takřka za hubičku. Svatý Petr si nás předcházel, slunko svítilo, vítr do plachet foukal jen decentně. Sestupu shůry z hory tedy nebyly kladeny žádné překážky. Dařilo se.
Tentokrát na severu, zato v teple. Příště na jihu, paradoxně v mrazu. Každopádně – všude s radostí. S díky za každou prosluněnou minutu bytí *

Po časové ose zpět

Vracím se na různá zastavení času od doby před 30 lety až doposud. Potkávám upomínátka na dětství i pubertu, období radosti i smutku, čas konání i odpočinku. Vyplouvají si bezděčně na denní světlo, přinesou vzpomínku a zase zmizí, nebo se naopak začlení do víru mého dění. Adepti na adaptaci:

  • Fotografie zůstaly na svém místě. Jednoduše patří tam, kde jsou.
  • Lampička se zřejmě dočká zaslouženého odpočinku, nicméně svou dobu slávy si nadmíru užila.
  • V peřině už zase spím. Byl k povlaku polštář?
  • Krabice na bábovku si též své dosavadní umístění hlídá. Není touha ani potřeba to měnit.
  • Remoska čeká na test ohněm.
  • Lada – šicí stroj – taktéž. Babička ji zvládala bravurně, snad je to dědičné.
  • Oba válecí nástroje již otestovány. Záviny nedožily druhých (denních) narozenin. Začleněno do běžného provozu.

Snad to tak má být.

Voodoo

Ne, ne, kdepak, nemám na mysli náboženské zvyklosti pocházející z Karibiku. Ani náhodou. K tomu mají dnešní fotky hodně daleko.

Vlastně za ně ani nemůžu. Zatímco jsem se vyhřívala v teple při návštěvě na jednotce intenzivní péče, štrapácoval někdo pěšky bosky směrem k rodné hroudě (psí boudě) přes doly a hory. A přes vodopády.

Domů došli v pořádku. Suchou nohou.

Třetí adventní

Sříbrná neděle je ve znamení protikladů. Akce střídá klid, ticho burácení tónů, pohyb ustrnutí, černá bílou, horko chlad a smutek smích. Pozná se v tom každý, nenajde nikdo. Jsem v mezičase.

V mezidobí mezi začátkem a koncem, růstem a sklizní, dnem a nocí, hroznem a tekutým vínem. Jediná jistota, kterou mám, je že auta stojí, vlaky jedou. Pokud tedy nenastane absolutní anarchie v dopravě *

Guláš navařen

Komentáře netřeba, postačí snad stručné: Přišel, uvařil (popil), snědl *