Pomalu

Pomalu se vzpamatovávám z hektických chvil dnů minulých, zvykám si na nenalinkovaný nemocniční den, otřepávám se z řady nečekaných momentů a učím se bezbolestně dýchat. Všechno jde, až na poslední bod.

V rámci „klidového režimu“ jsem se na dny volna vypravila tam, kde nesoulad a rozruch rozhodně nepanuje. Balada pro duši i pročechraná žebra. Slast pro oči, harmonie pro uši, polévky z pytlíku pro chuť. Smutek ze sveřepých kapek deště, které ale současně přinesly i úlevu od tahání konví s vodou. Zklamání nad malinkým (ne)úspěchem lovce borůvek. Úleva při zjištění, že mobilní letní byt je na svém místě. Samota z absolutně samotářských dnů, blonďatá modelka ani nedostala šanci vstupovat do záběru. Zastoupila ji ale jiná bledá duše. Může být malé labutě od narození tak sněhově bílé?

Táhni!

Přesně v duchu názvu příspěvku, prožili jsme pár dní na tahu. V pátek v aktivním pohybovém pojetí, v sobotu na pasivní komínové notě a následně ve vinném jihomoravském objetí. Shrnuto a podtrženo:

  • toulali jsme se divočinou, kam nás čtyřnohý velitel dovedl, a dvounohý malíček dospal,
  • přemlouvali jsme kamna, aby předávala výsledek hoření komínu a nedýmala dovnitř všech místností,
  • strávili jsme příjemné degustační odpoledne / večer / noc / čas nad ránem ve sklípku na jižní Moravě.

Jen ta cesta domů by mohla být kratší…

Soutěž labutí

Vážený čtenář promine, ale dovolím si vyzkoušet jeho aktivitu. Vyhlašuji soutěž.

Jak bylo  již několikrát zmíněno, na Návarském rybníce mají kromě spousty jiných obyvatel své sídlo i dvě labutě. Přesněji, labuťák neustále brázdí hladinu od severu k jihu, ze západu na východ, shání něco na zub (do zobáku), zatímco jeho žena labutí poctivě sedí na hnízdě s neznámým počtem potencionálních dětí. Táži se tedy a očekávám tipy v komentářích pod tímto textem: „Kolik labutích mláďat napočítám v první den, kdy je spatřím plout po rybníce?“

Ze zadání vyplývá, že termín konce tipování je ve hvězdách, v případě shody odpovědí vítězí rychlejší pisatel (dle data komentáře), výhry jsou soudně nevymahatelné a certifikovaný notář se vyhlašování nezúčastní.

Soutěží se o jedno zelené a druhé červené. Jablíčka to nejsou…

Dokonalý tvar

Už to tu zaznělo (bylo napsáno), přirozenost je vachrlatá. Tím víc překvapí souměrný tvar. Našel se. Koruny stromů nemusí mít míry 90:60:90, přesto svádí k pohledu. Stojí za ohlédnutí. Lákají.

„To je cvok! Vždyť to nemůže být ještě ani vyhřáté!“

Věta v úvodě mi přišla jako odpověď na odeslanou mms. Zachycovala osobu mi blízkou, která v neděli 24.dubna, v den, kdy mají ze svých domovů vylézat hadi a štíři, bezstarostně lechtala vlnky v chladných vodách Stříbrňáku (oficiálně jiným jménem, Walden, vím). Já jsem se odvážila ponořit maximálně menší než malou plochu chodidel, Julka se poráchala už před tím v louži. Takže jsme fajn trojka – otužilec, zmrzlík a prasátko.

Znovu smekám klobouk z hlavy dolů, mami, já bych tam ani náhodou nevlezla.

Rovina absolutní

Nevyhledávám extrémy, nemedím si v krajních situacích, ale svedu být překvapená. Nečekaným, těžko vysvětlitelným a nevídaným.

V přírodě je doma náhoda (ta jediná povolená), nedokonalost a nepřesnost. Všechno jiné, co je rovné, absolutní a přesné se zdá být nepřirozené. Neumím si s tím poradit, a tak musím přemýšlet, tápat, bloudit a nacházet. A ptát se. Jak je možné, že tyhle kameny mají tak hladkou vrchní desku? Žádné vrypy, záseky a stopy po mechanické práci. Absolutní rovina?

Zima nebo jaro?

Pro teplejší období jednoznačně hovoří první snímek. Rozkvetlé kočičky a kočičáci nejsou k vidění nejen na jihu, ale zřejmě všude (empiricky osobně ověřeno jen ve středních Čechách a na jižní i střední Moravě). Tající ledy na rybníce, rozpraskané kry, občasně vykukující sluníčko,  možnost vyjít si bez čapky a rukavic také svědčí pro optimističtější zítřky.

Nicméně dva snímky na závěr jsou vyloženě zimní.

  • „Doubek ještě neshodil listí, bude ještě zima,“ říkávali jsme při časných toulkách přírodou.
  • Při pohledu na krvavý příběh odehrávající se na ledu mě opravdu mrazilo.

Zima se asi své vlády jen tak nevzdá… Já své naděje na dny teplejší také ne.

Víkend s teroristou

Blikej! Zpomal! Připoutej se! Doplň nádrž! Zavři dveře! Poslouchej dopravní zpravodajství! Nepřibližuj se tolik k tomu autu! Nepřejížděj bílou čáru! Couvej opatrně! Necouvej vůbec! Sešlápni brzdu!

Vykřičníků milion, kilometrů také tak, příjemných zážitků přehršel a podivných pohledů nápodobně. Pár dní s infinity. S usurpátorem, co je několikrát chytřejší než já. A navíc i lépe vypadá. Uf!

Shrnuto a podtrženo. Strávili jsme spolu 68 hodin (včetně oboustranného spánku), ujeli 800 km, spotřebovali 68 litrů nafty, množství výfukových plynů raději nechci ani tušit. Maximální dosaženou rychlostí není záhodno se chlubit, nejpomaleji jsme jeli v koloně kdesi u 4kol. Navštívili jsme Moravu (Brno, Těšany) i Čechy (Praha, Říčany, Mnichovice, Návary), parkovali na chodníku, na trávě i vyasfaltovaném obřím parkovišti (Ikea, Brno). Kolikrát na mě křičel, tůtal nebo huboval lépe nepočítat.

Povelů umí tyran spoustu, jeden mu ale ve slovníku chybí: Nenechávej mě tu samotného*

Za teplem a slunkem na jih

Edit 22/12/2010

Kdepak, stopaři, netěš se. Do vozu se kromě čtyřnožce nevejde už ani pavouk cestovatel.

————————–

Edit 21/12/2010

První zkouška řidičovy zručnosti absolvována. Hodnocení odborné komise zní „za 5“. Neprošla jsem ani s odřenýma ušima. Výstižněji napsáno – neprojela jsem. Velké díky náleží sousedovi, který na druhé zazvonění ochotně nazul pohorky, zazipoval bundu a vyrazil na neplacenou rozcvičku. Mně bylo za volantem fajn, možná až příliš teplo z nadbytku nevědomí, zda se na ledu vozítko pohne dál. Posunulo se, díky bohu, po dvou minutách intenzivního houpání zpředu dozadu. Ještě jednou, díky Michale *

————————–

Edit 20/12/2010

Řetězy naježeny * Ty na dekoraci stromku nemyslím.

————————–

Edit 17/12/2010 – během dneška do výbavy cestovatele přibylo:

  • fialová bankovka pro prvního majitele traktoru s pluhem, který bude ochoten prohrnout cestu k chalupě;
  • v mrazáku čekající základ na rybí polévku a hlavní chod;
  • ten malinký pomocník při zamrzajícím zámku;
  • ochota a touha svézt nějakého stopaře;
  • kupónek na jednu kávu k druhé zdarma na McD´s v Lokti na D1 exit 66.

————————–

Chystám se. Přípravy jsou nečekaně zdlouhavé a precizní. Zdravý rozum káže:

  • plavky nechat doma;
  • připravit se na nejhorší zimu – po vzoru hadů střádat svou sumu efektivních teplot již několik týdnů na dohled;
  • do auta přibalit štěrk, lopatu, kanystr kapaliny do ostřikovačů i tu malinkou záležitost na rozmrazení zámků;
  • nezaleknout se prvních nesnázů a smutkózní kamarády vykopnout cestou;
  • těšit se na Ježíška, třeba přijde;
  • začít topit ihned, jakmile to bude možné;
  • popřát liškám dobrou noc, možná mi to časem oplatí;
  • neplýtvat vodou, silami ani dřevem;
  • štípat, řezat a radovat se z odvedeného díla;
  • nedoufat, nepřemýšlet, ale hledat – http://www.geocaching.com;
  • prostě si ty Vánoce užít, jsou vlastně jen jednou za rok.

Zimní výbava už se začíná klubat *

Brusle na čtyři

Nepátrám po křížovkářském pojmenování botiček s ostřím, přemýšlím jen o zimní výbavě pro psa. „Nejbližší přátelé člověka“ mají dnes skoro všechno – kadeřnické salony, vlastní pekařství, oči-i-rozum-odrazující oblečky a dečky, diskrétní zastřihovače drápků i soukromé psychology.

Brusle pro Julku však nikdo zatím nevymyslel * Možná budou časem třeba…