Je jak je

Kvete, koupe se a kouká.

Kvetu, koupu se a koukám.

Kamna kouří komínem. Jen trochu v protisměru.

„Jsi divoška. Jeď opatrně.“ Jsem jaká jsem a pojedu tak, jak jsem zvyklá. Takže jako divoch.

Jsem jaká jsem, pochutnávám si na kávě v místní pekárničce a baví mě víno.

Jsem jaká jsem, válčím se sekerou, motorovou pilou, lopatou a rýčem. Potýkám se s poleny, řemeslníky a klíšťaty. Vítězím nad prachem, deštěm, nedůvěrou, zimou a modřinami. Snesu, co se dá, libuju si s tekoucí vodou a směju se s cinkajícím bambusem. Medím si s paprsky, milou vzpomínkou a vanilkovým pudinkem.

Jsem jaká jsem a vím, že v civilizaci bych se těžko měla lépe. A ramena, ta si příště, slibuju, pečlivě namažu.

Zima nebo jaro?

Pro teplejší období jednoznačně hovoří první snímek. Rozkvetlé kočičky a kočičáci nejsou k vidění nejen na jihu, ale zřejmě všude (empiricky osobně ověřeno jen ve středních Čechách a na jižní i střední Moravě). Tající ledy na rybníce, rozpraskané kry, občasně vykukující sluníčko,  možnost vyjít si bez čapky a rukavic také svědčí pro optimističtější zítřky.

Nicméně dva snímky na závěr jsou vyloženě zimní.

  • „Doubek ještě neshodil listí, bude ještě zima,“ říkávali jsme při časných toulkách přírodou.
  • Při pohledu na krvavý příběh odehrávající se na ledu mě opravdu mrazilo.

Zima se asi své vlády jen tak nevzdá… Já své naděje na dny teplejší také ne.

Něco mi tu chybí

Slunce svítí. Smog je v trapu.
Po temenech mrakodrapů
mladé jaro hopsá, hopsá jako pták

Něco tu opravdu schází. Není to ten absentující smog ani mrakodrap, ale vjem, který nedokážu ani s vypětím všech sil zprostředkovat.

Vůně.

Právě kvetoucí jasmín vydává nejsvůdnější lahodnou nospopadající vůni, jakou znám.

komentář, díky za něj, mami: TEN JE NEJLEPŠÍ PRO ALERGIKY…HRŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮZA. ALE FAKT VONÍ. BABIČKA HO MĚLA RÁDA, UTRHLA SI VĚTVIČKU A ČUCHALA A ČUCHALA .  ASI TO MÁŠ PO NÍ