Posts Tagged ‘mráz’

Za teplem a slunkem na jih

Edit 22/12/2010

Kdepak, stopaři, netěš se. Do vozu se kromě čtyřnožce nevejde už ani pavouk cestovatel.

————————–

Edit 21/12/2010

První zkouška řidičovy zručnosti absolvována. Hodnocení odborné komise zní “za 5”. Neprošla jsem ani s odřenýma ušima. Výstižněji napsáno – neprojela jsem. Velké díky náleží sousedovi, který na druhé zazvonění ochotně nazul pohorky, zazipoval bundu a vyrazil na neplacenou rozcvičku. Mně bylo za volantem fajn, možná až příliš teplo z nadbytku nevědomí, zda se na ledu vozítko pohne dál. Posunulo se, díky bohu, po dvou minutách intenzivního houpání zpředu dozadu. Ještě jednou, díky Michale *

————————–

Edit 20/12/2010

Řetězy naježeny * Ty na dekoraci stromku nemyslím.

————————–

Edit 17/12/2010 – během dneška do výbavy cestovatele přibylo:

  • fialová bankovka pro prvního majitele traktoru s pluhem, který bude ochoten prohrnout cestu k chalupě;
  • v mrazáku čekající základ na rybí polévku a hlavní chod;
  • ten malinký pomocník při zamrzajícím zámku;
  • ochota a touha svézt nějakého stopaře;
  • kupónek na jednu kávu k druhé zdarma na McD´s v Lokti na D1 exit 66.

————————–

Chystám se. Přípravy jsou nečekaně zdlouhavé a precizní. Zdravý rozum káže:

  • plavky nechat doma;
  • připravit se na nejhorší zimu – po vzoru hadů střádat svou sumu efektivních teplot již několik týdnů na dohled;
  • do auta přibalit štěrk, lopatu, kanystr kapaliny do ostřikovačů i tu malinkou záležitost na rozmrazení zámků;
  • nezaleknout se prvních nesnázů a smutkózní kamarády vykopnout cestou;
  • těšit se na Ježíška, třeba přijde;
  • začít topit ihned, jakmile to bude možné;
  • popřát liškám dobrou noc, možná mi to časem oplatí;
  • neplýtvat vodou, silami ani dřevem;
  • štípat, řezat a radovat se z odvedeného díla;
  • nedoufat, nepřemýšlet, ale hledat – http://www.geocaching.com;
  • prostě si ty Vánoce užít, jsou vlastně jen jednou za rok.

Zimní výbava už se začíná klubat *

 

Pes spolupracující

Není nad to mít při lopotě pomocníka. Pes, nejlepší přítel člověka. Ve středních Čechách se ten náš učí pokládat dlažbu, při občasných výjezdech pobíhá po polích a loukách s geodetickými nástroji a na jihu se mnou se zdokonaluje v přípravě dřeva do kamen.

Pokud připočítám ke zdatnému pomocníkovi ještě vyvedené počasí, kamna plápolající na první pokus a absenci rušivých prvků v okolí (myši jsou mimo jakoukoli kategorii), docházím, přes bolavý hřbet a ruce, k veskrze kladné bilanci. Vydařilo se.

 

“Příští týden tu bude jaro,”

“Příští týden tu bude jaro,” uvítal mě ve vesnici řečný soused. Překvapil mě. Rozhlédla jsem se kolem a představu rozkvetlých sneženek, rašicích pupenů zlatice a cvrlikajících ťuhýků na návarském plácku jsem zase rychle uklidila do přihrádky NEMOŽNÉ. Zatímco střední a vlastně i jižní Čechy jsou skoro sněhuprosté, tenhle konec světa by třebas běžkařské závody mohl zásobovat bílým zlatem i v dubnu. 

A najdou se i tací, kteří si to vyloženě užívají. Můry. Jaro na ně.