Postupně odchází melancholické (r)oční období a namísto sebe zve na vladařský trůn zimu. I sem se vkrádá nostalgická atmosféra účtování s prožitým časem. Ostatně, slušelo by se to – však chalupu v Návarech občasně okupujeme už přes rok. Hodila by se tedy nějaká rekapitulace, shrnutí, závěrečná zpráva, SWOT analýza, óda na vlastní úspěchy, sypání si popela na hlavu za nevydařené kroky a rozhodnutí? Možná ano, já ale nic z toho nenabídnu.
Nemám odvahu stavět tu proti sobě klady a zápory bytí v nejjižnějších oblastech Čech, nedokážu posoudit co se udělalo přesně tak, jak mělo a co se naopak pokazilo. Nevlastním knihu hostů s přesným rozpisem návštěvníků, nevedu statistiku o zahrádkářské úrodě, nepočítala jsem lístky spadlé z javoru ani kila lesních plodů při podzimní houboseči. Netroufám si odhadnout počet odpracovaných hodin, množství přivezeného i odvezeného materiálu, odpadu, spáleného dřeva, vypitého piva i vína, snědených špekáčků a zpozorovaných padajících hvězd.
Se špetkou neskromnosti (mou zásluhou platí z níže uvedeného jen naprosté minimum) ale můžu napsat, že
- stavení prokouklo (nová čepice spolu s řadou inovovaných doplňků dělá divy),
- lepší místo na focení si dovedu jen těžko představit (souhlasíš, mami?),
- houbový a borůvkový ráj už získal také přesné GPS souřadnice,
- jedlejší chleba jsem ještě nikde nikdy neupekla,
- remoska je nejlepší kuchyňský přítel člověka,
- labutě jsou nejlepší rybníkový přítel člověka, pokud není zrovna období, kdy pan domácí hlídá ženu střežící vejce v hnízdě či malinké potomky,
- a spoustu dalšího, co si zrovna teď nevzpomenu.
Najde někdo odvahu můj seznam doplnit? Blíží se zima, chlad a dlouhé večery. Vrata v Návarech už na to upozorňují, je tedy nejvyšší čas zažehnout teplo v kamnech, stulit se s myšlenkami do peří, zavzpomínat na období, kdy motýli oždibovali kousky květů, Julka se ráchala v potoce a z mechu koukaly hlavičky hub… A? Tak co, bylo dobře nebo špatně?
A bude?
