Jaro v lednu?

Kvetu,“ hlásí talovín deroucí se na svět z uťápané hlíny.

Vyhřívám se,“ přidává se černovláska válící se na trávníku. Právě ona je vinna tím, že žlutý květ měl tak těžkou cestu na vzduch.

Kéž by hladina teploměru už neklesla pod dneškem danou hranici,“ přeje si nejen fotografův stín.

Nicméně:

  • ať si klidně mrzne,
  • ať rostlina zase schová své okvětní lístky do podzemní skrýše,
  • ať psisko s línající srstí najde díky nízké teplotě svůj azyl uvnitř domu (s vysavačem se ráda budu klidně kamarádit každý den).

Jen ať se někdo vrátí tam, kam patří. Domů.

Zachytit vločku

Venku se vesele lední, nelze tedy čekat, že výhled z okna se bude tvářit jinak. Z nebe se chumlá * chumlá a chumlá. Leden jak má být.

„Silné sněžení ochromilo dopravu v Česku.“ Toť věta, kterou slýcháme z rádia denodenně. Není to špatně, naopak, k této roční době to prostě patří. Stejně jako k létu koupání v rybníce a k podzimu sbírání hub.

Jen ty vločky jsou letos nějak neposedné. Chytám je do sítí, s bleskem i bez něj, zuby klepou o sebe, husí kůže naskakuje. Výsledek? Bída převeliká.

Jak polapit vločku sněhu? Jak ji při tom neroztát?