Čas naštěstí není příliš vážným. Doručování Lidových novin do schránky sice musím neustále reklamovat, zásoby písmenek však nijak ohroženy nejsou. Ve chvilkách odpočinku a poshovění listuji publikací uloupnutou v antikvariátu. Na dlouhé zimní večery se jich na kopci podařilo shromáždit více než dost. Naštěstí. Už se těším.
Malá ochutnávka z toho, co se v Návarech nalistovalo:
Mimochodem, neměli byste chuť také zpeněžit v Parlamentu dobytek?
Imunitu je záhodno budovat :)
Jarní brzký sběr nekvalitních fotografií. Co je co?
Žiju se zločincem a mám na to papír. Obývám společný prostor s jedincem, který páchá trestné činy a nestydí se za to. Dýcháme totožný vzduch, šlapeme na stejné dlaždice a máme se rádi, vlastně rády.
A jak to vlastně bylo? V nestřeženém oka mihu, v přesně daný den a vymezený prostor, vyběhla si prý čtyřnohá krasavice skulinou ve vratech na ulici, zakousla se do první živé bytosti a spokojeně se vrátila do svého pelíšku. „Viděl jste to?“ „Ne, já nic neviděl.“ Svědci nejsou. Jediné co vím, že ona je kriminálník a já podezřelá.
A reklamní letáky do schránky už nám nikdo házet nebude. Velké plus, Báře dík.
Pár dnů plných cestování, deště, práce, jídla, ranních procházek, cizích slovíček, přechutnávek, setkání, špeclí či špeclů (kdo ví), hudby a rukou na volantu je za mnou.
Víkend plný cestování, deště (kéž ne), práce, jídla, ranních procházek, cizích slovíček, přechutnávek, setkání, špeclí či špeclů (kdo ví), hudby a rukou na volantu pohody je snad přede mnou.
Špatné zprávy a nemilá P(F)otkání házím za hlavu, ozvěte se prosím nejdříve v pondělí.
Prší, prší a prší. To jsou tedy prázdniny. Propršené.
Psa by lidumil ven nevyhnal. Ostatně, on by se očividně ani nedal.
Výhody nicméně nacházím.
Černá jako saze, bílá jako sníh. Která je co? Která je která? *
Venku se vesele lední, nelze tedy čekat, že výhled z okna se bude tvářit jinak. Z nebe se chumlá * chumlá a chumlá. Leden jak má být.
„Silné sněžení ochromilo dopravu v Česku.“ Toť věta, kterou slýcháme z rádia denodenně. Není to špatně, naopak, k této roční době to prostě patří. Stejně jako k létu koupání v rybníce a k podzimu sbírání hub.
Jen ty vločky jsou letos nějak neposedné. Chytám je do sítí, s bleskem i bez něj, zuby klepou o sebe, husí kůže naskakuje. Výsledek? Bída převeliká.
Jak polapit vločku sněhu? Jak ji při tom neroztát?
Plastika Entropa je představována s podtitulem Stereotypy jsou bariéry, které je třeba odstranit * Stalo se, vlastně okamžitě po vstupu do galerie DOX.
Studentské vstupné?
Budete chtít vidět průkazku?
Rozhodně.
Hm, tu nemám. Takže plnou cenu, prosím.
Nevadí, já Vám slečno, věřím.
Možná překvapením hnedle po příchodu, snad vytržením při pohledu na hýbající se, hrající a blikající puzzle mapu zemí EU, třeba i údivem nad objevenou galerijní oázou uprostřed neprozkoumané pražské čtvrti jsem zapomněla vyfotit jednu zem. Která ze sedmadvacítky na beton na obrázcích chybí?
Ještě douška pro technicky založené zvědavce:
Prahou předvánoční. Proč procházet přeplněným prostorem? Proč podlehnout pozvánkám prodavačů párků a punče? Proč poslechnout pravidelný prosincový patos? Proč pátrat po předvánočním překvapení? Proč přežít počasí pod psa přislibující promrznutí? Proto…
Putování poměrně povedené. Pouze „promiň“ přišlo poměrně pozdě. Příště…