Žiju se zločincem a mám na to papír. Obývám společný prostor s jedincem, který páchá trestné činy a nestydí se za to. Dýcháme totožný vzduch, šlapeme na stejné dlaždice a máme se rádi, vlastně rády.
A jak to vlastně bylo? V nestřeženém oka mihu, v přesně daný den a vymezený prostor, vyběhla si prý čtyřnohá krasavice skulinou ve vratech na ulici, zakousla se do první živé bytosti a spokojeně se vrátila do svého pelíšku. „Viděl jste to?“ „Ne, já nic neviděl.“ Svědci nejsou. Jediné co vím, že ona je kriminálník a já podezřelá.
A reklamní letáky do schránky už nám nikdo házet nebude. Velké plus, Báře dík.
Vzpomínáš, jak jsem se Tě v pátek 18.2.ptala – co pejsci, jsou zdrávy ?
Zeptala jsem se nato někdy?
Zase jsem něco přivolala.
Jasne, vzpominam. Rozvypravela jsem se o Julce, „Bara,ta je v pohode…“ Nahody neexistuji.
A to jej brali obtisky zubov aby ju usvedčili?? My sme zatiaľ platili iba sliepky, a svedkovia boli :)
:) svedectvi je bidne, takze zadne otisky. Nicmene, zkousim si to predstavit – jak by to delali?
napríklad policajt dá odhryznúť zo svoje desiatovej žemle so šunkou :) Ale musel by ju držať veľmi opatrne, aby neprišiel o kus ruky. V Puntikovom prípade v hlbokom záklone najlepšie kliešťami a pravdepodobne by neboli ani obtisky ani žemľa a možno ani tie kliešte…
:) neskutecne…