Poslední projížďka přichází. Poděkování, pa.
Category Archives: smolím
Zimní výbava
Shromažďování nezbytností pro neletní výjezdy do České Kanady začíná přidávat na obrátkách. Zbývá vyštrachat termosku a naplnit kbelík štěrkem. Všechno ostatní od teplých rukavic, přes skládací lopatku, rozmrazovač zámků a tukové zásoby už je na svém místě.
Nejen čtyřlístek nám v případě nouze jistě pomůže!
Babička + Štěpán = BaŠtA
Víkend proběhl ve znamení hluku. Čím prázdnější byla celá vesnice, tím halasnější byla maminčina chalupa. Honilo se tu prase Karbous, hajný Robátko a pes Heršpic, křupala jinovatka po nočním mrazíku, praskaly plameny pod záplavou spadaného listí, chytrá kmotra liška zvala ostatní zvířata na bohatou hostinu od kouzelného stolečku, padaly rány jako z děla při přebíjení nejvyšší karty jiným esem, večerní kánon u ohně odpuzoval komáry, pavouky i náhodné kolemjdoucí, těšil dětský smích, zval psí štěkot, ticho lámaly neskutečné hlášky, zvonilo tříštění ledových tabulek, budil noční chrupot, bouchaly žaludy vpašované Cipískem do kamen, burácela motorová pila, štěbetaly sýkorky na krmítku, pravidelné tlučení seker dosvědčovalo práci na nové střeše na kuchyni ve Slavotově hradišti a přesto všechno tu byl klid.
Nádherný, čistý, světlý a zřetelný. V noci jasné nebe s milionem hvězd, ráno zamrzající voda v psí misce, poledne zalité podzimním slunkem, odpoledne vyplněné prací a večer se zaslouženou pohodou u táboráku.
Dalo by se to vlastně místo spousty řádků shrnout do 5 slov, ale na to je specialistou někdo jiný, já se neodvážím. Nápověda už tu jednou byla, dnes jen zkratkou – HŽTNS *
První zimní
Mrazík přišel. Spolu s ním se do chalupy stahují i myši, pavouci a další živočiši (sebe nepočítám). Svá dosavadní bydliště někteří naopak opouštějí. Z labutí zbyla na vypuštěném rybníku jen jediná. Stojí uprostřed beznadějné plochy, občas vzlétne na průzkumný let a opět se vrátí.
Slovo „návrat“ obecně vnímám jako synonymum pro současné roční období. Jako k jaru patří vznik a zrození, může se čas, kdy začne padat listí, považovat za symbol reemigrace či renesance původního. Nejde jen o stahovaní se do míst kde je teplo, světlo a příjemná atmosféra. Nepůsobí výhradně prostá gravitační síla. Obdobný posun se odehrává i v našich myšlenkách.
I my jsme konečně v nedávné době vrátili do země, co tam už více než půl roku patřilo.
Uklizeno
Plátěný přístřešek sklizen. Po téměř půl roce aktivní služby mi zaměstnává hlavu otázkou, jak ho šetrně vyčistit? Prozatím se koupe doma ve vaně. Ve studené vodě. Rozhodně bych neměnila! S ním ani jeho. Vydržel dobré, zlé a ještě horší, 35° ve stínu, dětské lumpačení, vichřici, indiánský útok i přívaly deště.
Na dny příští upozorňuje moderní rosnička na teploty pod bodem mrazu. Přestávám tedy „spát na ulici“ a sunu se civilizovaně pod střechu. Jen ta jizva na trávníku pod javorem mi bude parádní prázdniny pod plátěným (polyesterovým) přístřeším připomínat.
Nedělní
Namlžené Návary, námraza nehrozí. Nádech nebe, návrat nadčasových nápadů. Nepohodu neočekávám, nadšeně nahlížím nádcházející novinky.
Nemám nadhled, nevlastním neúčast. Nenudí nicotnost, nestíhá nenávist, nepotkávám nelásku. Nikde nikdo. Nepřichází. Neposlouchám, nevolám, nevidím, necítím, nechutnám.
Neděle nádherná!
Nenastartuju. Nadávám. Nenadělám nic.
Ale to až v pondělí… Nad ránem. Nedoděkuji nikdy nositeli naděje. Našel nás.
Střípky z posledních dnů
Každý den se skládá z minut, okamžiků a událostí jako mozaika. Zvládne být poutavá, černobílá, úchvatná, pokažená, pestrá, nudná i strhující. Čím pečlivěji si ji poskládáme, čím různorodější jsou její částečky, jak nám okolnosti umožní, osud nadělí a vlastní invence dopřeje, tím zajímavější dokáží prožité chvíle být.
Na bázi kontrastů bylo založeno i několik posledních dnů. Duha se potkávala s deštěm i slunkem; teplo zahánělo vlezlý chlad; plameny přinášely potěšení i beznaděj; jaro předávalo žezlo vladaře podzimu; veselá společnost vítala samotu; košíky přetékaly houbovým úlovkem po pěti hodinách v lese, ale i při malé vycházce za chalupu; slzy značily namísto smutku a beznaděje výhradně jen radost a nadšení.
Mimochodem, houby rostou! Jen přitom nečekaně nadmíru spolupracují s nežádoucími souputníky. Je lepší nechávat je rovnou v lese a zbytečně se s nimi netahat domů. Z křemenáčů zvěčněných na první fotografii vznikla hrstička sušených noh a sklenka zavařené směsi. Ale pohled na ně byl úchvatný. Další paradox do této mozaiky *
Frnk za sluncem *
Samá voda.
Prší, krápe, leje, bouří, fouká, dští a poprchává. Příjemné víkendové dny, opravdu. Stan málem vyhlásil druhý stupeň povodňové aktivity, z ohniště se přes noc stalo jezírko s kvákající obyvatelkou. Samá voda ve společnosti spousty dřeva. Jedno velké dřevo, ve společnosti psa a kilometru * trámů. Výbavu jsem si pořídila skvostnou, instruktáž absolvovala, leč hlava děravá.
Děkuji zúčastněným za trpělivost, nepřítomným za dálkovou podporu a chvilkově nehrajícím kapitánům za důvěru. Těším se, že v zimě budu lovit dříví do kamen přímo z okna.
*osa*
Po přímce prožitků se zase posunujeme krůček po krůčku dál. Všechno se mění před očima, něco se hroutí, jiné vzniká. Vosy přišly zřejmě nejen o své letní obydlí, leckterá zřejmě i po požárním zásahu o duši.
Absence tepla (aneb kosa) zejména v nočních a ranních hodinách způsobila, že jsem začala přemýšlet o tom, kde je uložen kulich. Nedostatek pohodlí zase navodil otázku, kde se nachází tlustší a tedy pohodlnější karimatka většího rozsahu.
Stávkující pila, bosé nohy, pojistky v letu a všudepřítomné psí zvíře neznačí též žádnou luxusní kombinaci.
Uklidnění na závěr. Přežili jsme * A navíc, zažili jsme „pepu“ a Lukáše, co umí z brambory vyřezat šachovou figurku. Kluci šikovní!
