Uklizeno

Plátěný přístřešek sklizen. Po téměř půl roce aktivní služby mi zaměstnává hlavu otázkou, jak ho šetrně vyčistit? Prozatím se koupe doma ve vaně. Ve studené vodě. Rozhodně bych neměnila! S ním ani jeho. Vydržel dobré, zlé a ještě horší, 35° ve stínu, dětské lumpačení, vichřici, indiánský útok i přívaly deště.

Na dny příští upozorňuje moderní rosnička na teploty pod bodem mrazu. Přestávám tedy „spát na ulici“ a sunu se civilizovaně pod střechu. Jen ta jizva na trávníku pod javorem mi bude parádní prázdniny pod plátěným (polyesterovým) přístřeším připomínat.

Přeneseme Ti postel do kuchyně, nechceš?

Nechci, díky.

Ve stanu či pod širákem je skvěle, už jsem si zvykla. Čím častěji tu píšu, že si medím, tím více je to pravda. Radost se v posledních dnech navíc asi množí dělením. Rostliny na záhonech se mají k světu, první slunečnice už pravidelně obrací svou hlavu za slunkem, opracované trámy voní a z práce se štětcem se doslova točí hlava. Labutě poctivě baští, psí blondýna vesele skáče, domluvené dovozy – závozy – vývozy se uskutečňují, zralý rybíz s angreštem mění skupenství na tekuté, předplacené noviny se ve schránce objevují a netopýři nezlobí. I na čistém modravém nebi se nepřející závistivý zapšklý mráček objeví, ale to už ke každodennímu běhu patří. Rozdýchám to.