Pěvcům Pražské Pětky se podle písně usídlila v černých kanadách rosa, mně v pohorkách a psiskům pod tlapkama spíš křupe sníh. Zebe nás ale všechny stejně, tak jako tak.
Sluníčko už se neupejpá. Ráno před sedmou nemilosrdně tahá spáče z peřin, popohání sněženky, aby vystrčily hlavičky ze sněhových náspů a provokuje opeřence k nadptačím pěveckým výkonům.
Zdá se, že brzy dojde k detonaci. Exploze jara!
… aneb uhodni zaměstnání minulého majitele.
Co je to kokila?
Nemusí se všechno páchat jen v Návarech. Občas se pěkné věci urodí i pod kopcem. Namátkou – dvojice jehňátek, kopa bláznivých nápadů, růžičková kapusta, výslužka pro kolegu bez střechy nad hlavou, toulavý kocour, masopustní veselice, pár holoubat, půl tuctu domácích vajec, vítaná obálka s laskavým psaním a občasná vánice na jinak poklidném nebi.
Mladý beránek s ovečkou se mají čile k světu, vyhlížejí budoucí spolu-osadníky, lepí se mámě-ovci na paty, jak jen to jde a snad zdárně prospívají.
Bláznivé nápady žízní neumřou, N.O.S. se brzy dožije nějaké akce.
Růžičková kapusta ustrnula momentálně pod sněhovou peřinou, ale dojde na ni, dojde!
Kolega bez střechy nad hlavou z Veclova snad pod sněhovou peřinou neustrne, snad!
Vánici vystřídá jasná obloha.
Krásné dny.
Podávám hlášení – obrazem.
Byla to běžná cesta za pochůzkou – stavebniny, pošta, obchod. Leč, událo se, slunko přálo, foťák byl v autě připraven, dopadlo to tudíž lépe než příjemně.
Ledovka, sníh, mráz.
Motám se s autem na ledu, hřeji si zmodralé palce u kamen, navlékám třetí vrstvu ponožek přes druhou, děkuji za doplňování slunečnicových semínek do ptačího krmítka, vyhlížím popeláře, kteří se na kopec ani náhodou nevyhrabou, permanentně škrábu vrstvy ledu z auta.
Volíme hlavu státu. Taky Vás z toho mrazí?
Zamrzli jsme. Naprosto. Zatímco příroda ronila slzy nad blátivým štědrým večerem, rosničky se předháněly v rekordech ve šplhání po žebříčku a teploměry červenaly horkostí na lících, my jsme sháněli sůl, lopatu, písek a rozmrazovač. V autě se kromě této nutné výbavy osvědčila nejprve manuální sekera, následně i motorová pila.
Díky šikovným rukám, nesjetým pneumatikám a trpělivým spolucestujícím. A samozřejmě Ježíškovi za tu ledovou krásu.
Pár dní nebylo zas až tak snadné se na kopec dostat. Sníh napadl, ledovka se zatvrzele odmítala pustit, vítr foukal a hladina teploměru se sveřepě bránila postupu do kladných hodnot. Živou duši bylo skorem nemožné potkat, mrtvé se naštěstí nekonaly.
Ač v divočině, žijeme si (díky) vlastně jako v bavlnce. Ten, kdo přišel o nohavici a o kolo se zvládne jen opírat, se má o dost hůř. Snad se dočká toho, po čem touží.
Na ledu, sněhu to jen svištělo. Nožky chodců i běžců se rozjížděly do všech stran, nákladní i osobní vůz měl potíž vyšplhat se do svahu. Zima je tu.
Bylo na čase se zahřát. Svařákem, grogem, kávou i čajem. Došlo i na jídlo.
Placky s nivou
hladká mouka,
špetka cukru,
droždí,
sůl,
vlažné mléko,
sádlo,
niva,
cibule,
česnek,
dostatek fantazie :)
Kéž klouže – do krku!
Za mlhou, před ní a často i v samotné se nezřídka leccos nového objeví. Té nedělní předcházel nádherný den s parádním západem slunce, noční zjištění, že i v zdánlivě klidné zatáčce se toho může dost odehrávat a potěšení nad tím, že střešní okna směřují na správnou stranu.
Ve večerním oparu pak radost udělala hlíva ústřičná nalezená pod diodou čelovky, teplo sálající z rozpálených kamen, partička mariáše a s ní spojená příjemná společnost.
