Cesta z Města do Pekla je v zásadě snadná věc. Jediná podmínka, která musí být pro tuhle pětikilometrovou pouť splněna, je, že musíte být nad Metují. To platí.

Sobotní podzimní dopoledne je pro štrapác do Luciferova království časem nejvhodnějším. Cestou proti proudu řeky nepotkáte ani jednu zbloudilou dušičku, nezakopnete o žádného výkonného cyklistu, do bot nasbíráte záplavu barevného listí a možná zamodříte i kolonku „dobrý skutek“ ve svém každodenním harmonogramu modrého života (vyslyšení prosby náhodných protichodců). Poštěstilo se.

Absence poutníků na vyznačené turistické cestě byla rázem vysvětlena – do Pekla se totiž jezdí koňmo, minimálně na dvou nápravách a se stádem vraníků pod kapotou. Hnedle je po klidu a samotě. Vítejte v civilizaci. Vítejte v ráji dobrého pohoštění, v lokále plném čertů a čarodějnic, v podniku, kam je čtyřnohým cestovatelům vstup zakázán a hladovým strávníkům vstup nakázán. Chutnalo. A Julka na zápraží v klubíčku pilně odpočívala. Tušila snad, co ji čeká?

Z Pekla po žluté. Výhled byl skvělý. Lesolistí nabízelo škálu barev od semaforské „jeď“ po protilehlou „stůj“, hlubina vyšplhaných schodů a serpentin odpuzovala od skoku tím víc,  čím lákala oči k pokoukání, slunko občas osvěžilo krajinu svým mrknutím a les parádně jednoduše voněl. Propocené triko a bolavá kolena – férová cena za tenhle výstup.

Sláva nazdar výletu, přes Přibyslav zase zpátky kolem sokolovny do Města.