Jsem ráda, že jsem byla schovaná v autě. Otázkou je, kdo měl větší strach?
Vzhůru k výškám
Pohled z kopce do údolí nestál poslední dny za nic. Mlha, inverze, dole zamračeno, ve výškách polojasno. Jak si zlepšit výhledy do budoucna? Překonat obavu z výšek, vyšlapat několik (příště to spočítám) schodů a nemít prázdnou baterii v aparátu.
Pozor, foceno z věže…
V sudu
Diogenés strávil v sudu drahný čas. Někdo jiný se v něm ani nestačil ohřát. Proč taky? Lépe je zachladit, zamrazit, zvývarovat, sníst a vychutnat. 24 hodin před dnem boje proti chudobě jsme odolávali nadbytku. Nadúrodě všeho – dýní, lupení z javoru, mlh, přízemního mrazu.
Auto už se ráno škrábe za uchem (zejména na čelním skle), petrklíč nesymbolizuje příchod jara a listí se nejlépe sklízí sekačkou. Chystám běžky, brousím brusle. Koloběh roku se naplňuje, zima je za bukem.
Poslední letní
Víkend se rozpůlil mezi dvě roční období. Léto se rozloučilo krásným dnem plným slunečních paprsků a nabídlo tak luxusní přivítání usmrkanému podzimu. Hepčí.
Slzící nedělní ráno volalo po lovu oslizlých lesních plodů, promáčené ponožky a urousané vlasy zase po poslechu nedělní rozhlasové pohádky.
I broučkové už se chystají na zimu. Že by maminka uvařila zelnou polívčičku?
… A šli. Maminka Broučka pěkně umyla, Brouček přistavil ke stolu židle a maminka už nesla polívčičku na stůl. Sedli si, sepjali nožičky a tatínek se modlil:
Ó náš milý Bože,
povstali jsme z lože
a pěkně tě prosíme,
dejž, ať se tě bojíme,
bojíme a posloucháme,
a přitom se rádi máme.
Potom říkal Brouček svou modlitbičku: „Požehnej nám, Pane Bože, prosíme tě pokorně,“ — a pak už hned držel svou dřevěnou lžičku a znamenitě s ní zacházel. Však oni měli zelnou polívčičku a Brouček, třebaže všecky polívčičky rád, vždy a vždycky tu zelnou přece jen měl ze všech polívčiček nejraději. Snědl jí plný talíř a maminka mu ještě ze svého přidala…
Balíček v akci!
AKCE! Paradoxně se netiskly letáky, neproběhla propagace „znáte z TV reklamy“ a nevalily se davy. Vše proběhlo komorně, s účastí nejbližších pozůstalých. Nicméně, konalo se.
Ztráty byly nezanedbatelné. Někteří čtyřnožci si mohli oči vykoukat, jiní přišli o duši i ideály, někdo ztratil naději a další našel motivaci pro řešení problému marodného mlýnku.
Polévka nezkysla, kroupy se nespálily, slunce svítilo, jitrnice šmakovaly, škvarky se vyškvarkovaly a bedly rostou.
Luxusní víkend, navíc v akci!
Rodinná akce
Slunce, kapky, vítr, duha,
protkly den jak lesklá stuha,
vinula se ohněm, dýmem,
a já teď zápasím s rýmem.
Co chtěl vlastně básník říci?
Olíznu jen rychle lžíci
od guláše, chroupnu placku,
za hlt vína vyndám dvacku.
Akce, zdá se, vydařila,
vypilo se spoustu piva,
buřty v chobotničním hávu,
zvěstovaly zvláštní zprávu:
„Přišla k nám i hygiena!“
Kontrolorka, rázná žena,
plnila svou povinnost
a přítomným pro radost
zapsala věc jedinou,
jde o akci rodinnou!
Od soboty tedy znám
kolik všech příbuzných mám.
Vítání podzimu
Kdo nevítá s námi, vítá proti nám.
Suchaři
Nadbytky je nutno zachovat pro dny příští, konzervovat, nasušit, zavařit či zamrazit. Ze sklepa už jsme vytvořili detašovaný sklad firmy Znojmia, poklady z lesa zbavujeme zbytkové vody, papriky a kapie ukládáme naopak k vodě. Až se zima zeptá, dostane spoustu odpovědí.
Zavařujem si?
Co z tebe vyroste?
Bedly, dýně, fazolky, meduňka, slunečnice, plevel, kopřivy, hlíva, mrkev… Všechno roste jako o život.
Paráda :)
Obecní nástěnka
