Vyloveno jest

nejen ze starých fotografií… Stačí klepnout na obrázek.

V sudu

Diogenés strávil v sudu drahný čas. Někdo jiný se v něm ani nestačil ohřát. Proč taky? Lépe je zachladit, zamrazit, zvývarovat, sníst a vychutnat. 24 hodin před dnem boje proti chudobě jsme odolávali nadbytku. Nadúrodě všeho – dýní, lupení z javoru, mlh, přízemního mrazu.

Auto už se ráno škrábe za uchem (zejména na čelním skle), petrklíč nesymbolizuje příchod jara a listí se nejlépe sklízí sekačkou. Chystám běžky, brousím brusle. Koloběh roku se naplňuje, zima je za bukem.

U moře

Rybník Dvořiště se řadí k „těm větším“ vodním plochám v naší zemi. My jsme si tam připadaly skoro jako u moře. Tedy nebýt toho, že rtuť teploměru vyšlapala přibližně na sedmý stupínek, vítr nemilosrdně zalézal do rukávů i za krk a svařák byl ze zřejmých řídících důvodů zapovězen. Brrrrrrrrrrrr.

Slibuju, babi, příště se lépe obleču :)

Každopádně jsme si tu hodinku a půl náležitě užily. Ochutnávka rybí polévky je myslím samozřejmostí, stejně jako nákup šupináčů. Navíc ještě hudební zážitek s místní dechovkou, příjemné setkání s osobou známou a fajn procházka ve středně vlídném počasí. Neděle jak má být. Díky za ni.