Kdo si počká, ten se dočká. Čeho? Slunného dne, příjemného okamžiku, zaslouženého klidu i nečekaného momentu. Omluva za (ne)kvalitu doprovodných obrázků.
Category Archives: Okolí
Ptačí neznámá
Na první poslech mečí, ale koza to není. Na první pohled je nezahlédnutelná, ale pára nad hrncem to také není. Na první dotek jsem ji nezažila. Ostatně přísloví nás poučuje, že lepší vrabec v hrsti, než…
… bekasina v Návarech.
Moudrá tetička Wiki praví, že „typickým zvukovým projevem jsou mekavé zvuky vydávané samci chvěním ocasních per zejména v ranních a podvečerních hodinách při střemhlavém letu, který předvádí během obletování teritoria.“ Činí se. Se svítáním i stmíváním mívám pravidelně pocit, že na obloze neběhají beránky, ale stádo rohatých koz. Dokonce jsem podezřívala sousedy, že si pořídili přeplněný kozí chlívek.
Vlastním fotografickým aparátem se zdá tenhle pták nepostižitelný. Loupila jsem tedy v síťoví. Zdroje nezapřu – první a druhý. Díky. Už se aspoň známe.
Ve výškách
Pohled dolů z míst, která jsou od zemského povrchu vzdálená víc než je průměrná hloubka standardního plaveckého bazénu mi nedělá dobře.
V rozporu s předešlým tvrzením jsem ale vylezla na věž. A nesletěla dolů. Pohled byl úchvatný, výhled ještě lepší, zážitky exkluzivní, strach ďábelský a kalhoty roztržené (stále jsou). Stačí to?
Nejvyšší slepičí
Hej, nechte tkaničku žít!
Poslední leč
3C3 2029
I Karbous by se jistě styděl za takovou čuňárnu. Jak (s)prosté. Zastavit auto uprostřed lesa, otevřít kufr, vyhodit dvě pneumatiky, nasednout a s pocitem dobře odvedené práce zase odjet. Vážený majiteli vozidla s registrační značkou 3C3 2029, nemusel jste vážit tak dlouhou cestu do Návar, ve sběrném dvoře pneumatiky berou taky. Pravda, za pro Vás zřejmě neakceptovatelný poplatek 36,- Kč / kus.
Dlužíte mi nejen necelou stovku, ale i 10 minut života a půl kila směsi naštvání & rozhořčení a smutku.
Podarovaná
Byly Vánoce? Ne, nešílím. Jen si jako po Ježíškově řádění připadám. A musela jsem být celý rok asi moc hodná.
Jak jinak bych se během uplynulých dnů mohla stát majitelkou tolika úžasných věcí? Je to skoro až na pováženou, že většina z nich souvisí s kuchyní či zahradou. Odhadem 5 kilo červené řepy, lavor zralých rajčat, taška plná načesaných mandlí, 2 dvoukoláky kamufláže, nesčetně milých úsměvů, 10 minut času majitelů tří párů silných rukou, co mě se psem a autem vyprostili ze škarpy. Maminko, neděs se *
Řepa chutnala; rajská jablíčka skončila svlečená a rozvařená podle Cuketky ve skle; mandličky budu vyloupávat celou zimu, první sklenku už mám; česnek, bylinky a všechno kvítí je díky jehličnaté peřince připraveno na tuhou zimu; úsměv zahřeje a motorovému přesouvadlu ani posádce se nic nestalo.
Jen jezdím krapet pomaleji. A vpravo.
Malinkatým škraloupem na tváři volných dní mohl být jen fakt, že na vypuštěném rybníce zůstaly z původních sedmi pouze 3 labutě. Jsou celé od bláta, občas roztáhnou křídla jakoby ve snaze odletět, ale nevznesou se. Vina může být i na mé straně, uznávám. „Letošní zdravá mláďata by měla umět odletět, pokud se jim tam nelíbí, třeba když je někdo krmí,“ pravil hlas z civilizace. Dohážu poslední pecen chleba a zase je pár dní rozmazlovat nebudu. Snad se přesunou z jihu na ještě větší jih.
Navíc, i tentokrát platilo: „Hlavně, že t. n.j… s..s…!“ Kdo nedoluští tajenku sám, může se poradit s autorem výroku. Nápověda mailem*
Střípky z posledních dnů
Každý den se skládá z minut, okamžiků a událostí jako mozaika. Zvládne být poutavá, černobílá, úchvatná, pokažená, pestrá, nudná i strhující. Čím pečlivěji si ji poskládáme, čím různorodější jsou její částečky, jak nám okolnosti umožní, osud nadělí a vlastní invence dopřeje, tím zajímavější dokáží prožité chvíle být.
Na bázi kontrastů bylo založeno i několik posledních dnů. Duha se potkávala s deštěm i slunkem; teplo zahánělo vlezlý chlad; plameny přinášely potěšení i beznaděj; jaro předávalo žezlo vladaře podzimu; veselá společnost vítala samotu; košíky přetékaly houbovým úlovkem po pěti hodinách v lese, ale i při malé vycházce za chalupu; slzy značily namísto smutku a beznaděje výhradně jen radost a nadšení.
Mimochodem, houby rostou! Jen přitom nečekaně nadmíru spolupracují s nežádoucími souputníky. Je lepší nechávat je rovnou v lese a zbytečně se s nimi netahat domů. Z křemenáčů zvěčněných na první fotografii vznikla hrstička sušených noh a sklenka zavařené směsi. Ale pohled na ně byl úchvatný. Další paradox do této mozaiky *
Z jara rovnou do podzimu
Přišli jsme o léto?
Překážky nejen na cestě
Každý den se s námi nemazlí. Střídají se skvělé chvíle s nevyžádanými momenty. V poslední době parádně osciluji, sinusoida je věrným přepisem mých pocitů a nálad. Nicméně, nenechám se. Už mnohokrát tu bylo napsáno, co mě nezabije, to mě posílí. Potkávám pořád překážky. Jak jinak se jim postavit, než s úsměvem?
Můžu vnitřně bouřit a lamentovat nad spadlým stromem přes silnici, ale stejně ho nikdo za mě neodklidí. Můžu se vztekat nad vlastní neschopností z upuštěné sklenice, ale beztak musím přinést smetáček s lopatkou a střepy zamést. Můžu si zoufat z bezdůvodných nevznesených neexistujících protiargumentů, a přesto (s oporou v zádech) zavelím „na sever!“
Mimochodem – „jdu na sever, jdu na jih“ – už tu někdy bylo. Třeba se i na jihu směry obrátí *
