Spousta věcí se tentokrát stala poprvé.
- Premiéru měl letos výšlap/výlez na vršek staroměstské věže.
- Přiletěl čáp s chotí.
- Koupili jsme kozy.
- Přišlo jaro.
Co víc si přát?
Spousta věcí se tentokrát stala poprvé.
Co víc si přát?
V charakteristikách znamení zvěrokruhu decentně tápu. Potácím se mezi snahou, touhou, vnímáním, pochybami a pokoušením se věřit.
O jedno-/dvou-/čtyř-/nožcích, které potkávám při toulkách v oblacích, na zemi i u vody však nemám důvod pochybovat. Jsou tu, všude kolem, dělají mi příjemnou společnost, občas zazlobí, někdy rozesmějou. Každopádně, hlavně že jsou.
Hlavně, že jsem.
Pohled dolů z míst, která jsou od zemského povrchu vzdálená víc než je průměrná hloubka standardního plaveckého bazénu mi nedělá dobře.
V rozporu s předešlým tvrzením jsem ale vylezla na věž. A nesletěla dolů. Pohled byl úchvatný, výhled ještě lepší, zážitky exkluzivní, strach ďábelský a kalhoty roztržené (stále jsou). Stačí to?