S hudbou v hlavě, Sluncem v duši…

S hudbou v hlavě, Sluncem v duši, nohou na plynu, slzou v koutku a Julkou na místě spolujezdce jsem se ráno po dni plném hledání, sněhových vloček, spěchu, odpoledních vydatných monzunů, smíření, smutku, souznění a vyhlížení tramvaje vydala na jih.

Bez řetězů, bos, nenatloukl si nos. Dojely jsme hladce, jen s jedním porušením silničních pravidel, až na místo určení. Ve vesnici bylo živo. Komín, poté co se mi podařilo rozdělat oheň, nebyl rozhodně kouřící samotář. Topit, topit a topit. Z původních -2 stupňů je za chvíli (čas je relativní) usnutí-přátelských 13. Tím spíš, že odchod do říše spánku podpořilo ještě laskavé: „… my dear Lucie – may Gods blessing be all over you.“ V tu chvíli putovalo na sever miliony díků.

Potkala jsem v posledních dnech moře zármutku, ale v závěrečném součtu ho vyvážila spousta vcítění. Neuvěřitelné – unbelievable. Slovo, které se stává nejfrekventovanější skupinou souhlásek a  samohlásek mého současného slovníku.

Po příjezdu se ještě zdály reálné sny o výletu na běžkách. S rozedněním z nich sešlo. Což, pohorky, návleky a teplé ponožky, vydařenou vycházku také zajistí. Přidá-li se ještě Slunko, lákající cíl cesty a termoska v batohu, jedná se o luxusní společnost.

Zdravá únava znamenala navíc vydatný spánek. Kondenzované koncentrované uvolňující spaní.

Domů se nechtělo. Ani autu (pěkně to po mrazíku v noci klouzalo), ani Julce (takovou volnost v pobíhání nikde nemá), ani mně (všechno mi Tě tu připomíná).

Výlet za vůní česneku

Za devatero řekami a devatero horami může ležet ledaccos. Místo, kam jsme vyrazili  na Velikonoční pondělí, je co by kamenem dohodil od 21. základny taktického letectva, na dohled polabské tepelné elektrárně, kousek od města perníků a asi hodinku jízdy na východ od Říčan.

„První písemná zpráva o obci pochází z roku 1352. Nachází v nadmořské výšce 252 metrů. Na území žije 105 obyvatel,“ hlásí pyšně vyhledávač po zadání jména vesnice. Mají tu sbor dobrovolných hasičů, za okny truhlíky s jarní výzdobou, kontejnery na tříděný odpad, hospodu u hlavní silnice a kostel s vytlučenými okny.  Pro využití volného času je v obci k dispozici sportovní hřiště a další sportoviště. Dále bychom v obci našli knihovnu, kostel a hřbitov. Místní obyvatelé mohou využívat plynofikaci,“ chlubí se opět stránky sítě sítí a mně nezbývá než uvěřit. O plyn jsem dnes jen zakopla – byl v bombě.

Vzduch tu voní opadanými jablky, rašící trávou, rozkvetlou zlaticí, sousedovými slepicemi a starým senem. Zahrada je luxusně zpustlá, ale o to bohatší na milá překvapení. Šéfové kuchyní běhají v Praze pro medvědí česnek na tajná místa na Petříně, já ho vykopávám do truhlíku s klidným svědomím, že ho ještě spousta v záhonech – nezáhonech zbyde. Julka okusuje vše, co potká a lebedí si ve svobodě.

Spousta drobností vypovídá o povaze, zálibách a životě původního majitele. Skládám mozaiku jeho dnů, prohlížím staré fotografie, sbírku pohřebních oznámení a vánočních pohledů, zírám na výtvarné zdobení konírny, udivuje mě kompletní výbava pro vyslání pašíka na onen svět, děsím se zchátralosti.

  • S jako seno, smutek, střecha se spoustou děr, s háčkem jako všudepřítomná škumpa
  • T jako tráva, traktor, trakař
  • A jako angrešt
  • R jako rekonstrukce, ruina
  • K jako koně, králíci a kohouti
  • O jako ovoce, obloha, obnova?, okapy chybějící
  • Č jako člověk, česnek * mlask