Category Archives: V kuchyni navařeno

Zelený čtvrtek v kopřivovém kabátku

Posted on by

Kněží oblékali na Zelený čtvrtek mešní roucho této travní barvy, já do ní dnes ustrojím nádivku. V hlavní roli vystupují kopřivy nasbírané při procházce v soukromé přírodní rezervaci Rajchéřov Walden. Ve vedlejší roli uzené maso, několik vajíček od paní statkářky Zimové z Doubku, lžíce sádla z babiččiných zásob, sůl, pepř, starší pečivo, mléko a muškátový oříšek.

Kdyby se mi na první pokus podařilo nespálit ji na troud (díky troubo plynová), bylo by to fajné. Vzhledem k tomu, že zelených lupínků bylo přehršel v zásobě a maso s pečivem dokoupitelné v civilizaci, pokus se opakoval znovu a tentokrát snad již chutnal. Ju?

Tofu domácí

Posted on by
  • Jsem zmlsaná.
  • Ráda si dám to, na co mám chuť a nebaví mě nechat se omezovat nabídkou mezi regály.
  • Jsem zmlsaná a náladová.
  • Vymýšlím si.
  • A zmlsávám se.

Navedla mě Klára. V poklidu si ze svého kopce láká čisté duše do míst, kam nikdy předtím nezavítaly. Otvírá obzory, nutí k dílu a sklízí potlesk. Za tohle tofu ji tedy rozhodně nevynadám, naopak. Poslední verze byla s řasou, chystám se na variantu s medvědím česnekem, kari, jarní cibulkou, papričkami, kukuřicí nebo hráškem.

Jen, jak nevypadat divně, když si s každým nákupem nesu domů kilo sojových bobů? Nemáte tip?

Moji milí

Posted on by

Ema má maso, máma má mísu a já mám muffiny. Pečeno poprvé v životě, v půjčené formě, v době, kdy se běžní smrtelníci buď vrací ze sobotního flámu nebo v peřinách sladce sní své růžové sny. Kuchyní spolu s časovým znamením 6:00 zavonělo 12 kousků pečiva:

  • 250 g hladké mouky
  • 1/2 prášku do pečiva
  • 1/2 lžičky soli, stejně tak cukru
  • 100 g balkánského sýra
  • 1 lžíce nasekané pažitky
  • 1 vejce
  • 1/4 l mléka
  • 3 lžíce sádla
  • tuk a strouhanka na vymazání plechu

Troubu zapněte na 180 stupňů.

Sypké suroviny promíchejte ve větší míse. Rozpusťte sádlo.  Sýr nastrouhejte nebo pokrájejte na malé kousky. Mléko prošlehejte s vejcem, vychladlým tekutým tukem a pažitkou. Kapalnou část spolu se sýrem vmíchejte do suché směsi, vypracujte těsto.

Plech na muffiny vymažte tukem, vysypte strouhankou (alternativně hrubou moukou). Každou z tuctu formiček naplňte asi do poloviny hmotou a vložte plech do vyhřáté trouby. Pečte asi 20 minut, jedinec přichystaný ke konzumaci nezanechá na špejli do něj vnořené žádné kousky těsta.

Holka nešikovná

Posted on by

Jsem trouba. Rozhodla jsem se, že otestuju svoje kuchařské, tedy vlastně pekařské, schopnosti a škrtla jsem sirkou. Plyn vzplanul napoprvé, nicméně do dvou minut uhasl a kuchyní se linula místo tepla jen jeho sladká vůně. Pokus číslo dva byl úspěšnější a vyhlídka na budoucí skvostnou tvarohovou bábovku se rychle přiblížila. To neměla dělat.

Těsto zaděláno. Forma vymazaná, vyšperkovaná posypkou z oříšků, těšící se na pobyt v teple, putuje spolu s náplní za vrata plynové trouby. Adieu. Sbohem.

Moc jsem se spoléhala na své znalosti s pečením v troubě elektrické. Moc jsem si/jí věřila. Moc jsem ji nekontrolovala. Moc se připekla.

Možnost konzumace, jediná reálná, je vidna z fotografie.

Vypečená sobota

Posted on by

Začalo to ukrutně, skončilo to dokonale. České dráhy můžou bambilionkrát opakovat krásný slogan „auta stojí, vlaky jedou“, jen… Nesmí mrznout! Pak stávkují i prostředky na kolejích. Stalo se.

Dorazit do místa konání hromadného vánočního pečení se mi však díky ochotě a dobré vůli majitele vozidla, čtyřnohého spáče, řidiče metra a následně i tramvaje, podařilo včas.

Po šesti hodinách matlání, šoulání, koulení, válení, podsypávání, vypichování, shánění, pobíhání po Žižkově od večerky k večerce, slepování, ochutnávání, pití neodolatelného svařáku, povídání, mávání na zvědavé kolemjdoucí a nasávání vánoční atmosféry, odbíhám na vlak s krabicí plnou sladkého potěšení. Tohle cukroví bude díky časovému limitu do odjezdu soupravy ze sedmého „J“ nástupiště ještě dlouho přetřesené a skrze parádně prožitý čas v milé společnosti ještě dlouho alespoň slovně přetřásané. V konečném výsledku tedy zasloužené. Snad bude chutnat.

Vítězství vepře nad pískletem

Posted on by

Jsou místa, kde v současné době není možné skoro přebývat, natož něco kuchtit. Absenci domácího vaření proto doháníme v říčanském azylu. Potkali/y se v kuchyni:

  • dvě hlavy – blond je pouze jedna z nich,
  • čtyři ruce – poměr pravých a levých je optimální,
  • více než čtyři kila masa – chrochtající vítězí nad pípajícím,
  • dvě prskající pánve,
  • sádlo v kostce, sádlo v misce,
  • mouka, strouhanka, vejce, sůl, pepř, kari a paprika,
  • duch družnosti s touhou stvořit dokonalý pokrm,
  • já a Sylva.

Dopadlo to řízkově.

Pouť z větve až do sklenice

Posted on by

Jablko za svůj život může urazit dlouhou cestu. Nenarážím teď na exotický původ většiny kulatých plodů v českých superobchodech, ale chci zmapovat putování konkrétního jedince pocházejícího ze středočeského Košíka. Tulák. 

Pomůžu si fotografiemi, ty životní dráhu šťavnatého plodu dokumentují poměrně věrně. Po převozu z místa zrození, zrání a sklizení na adresu zpracovatele dostane jablíčko jen tu nejlepší péči. První přijde na řadu vodní lázeň, následuje pořádná masáž, tlaková akupresura a závěr obstará zase koupel, tentokrát však ve vlastní šťávě. Výsledek tohoto jablečného wellness procesu je pro konzumenta více než lahodný. Na zdraví!

Pozdní sběr k použití

Posted on by

Do civilizace jsem si kromě promáčených pohorek, úvah o záludné úmrtnosti malých hlodavců a jednoho přisátého klíštěte přivezla jako prémii pár hrstí borůvek. Ano, ještě byly a zřejmě jsou a budou. Nezmírající fialové kuličky.

No, vlastně úplně nesmrtelné asi nejsou… Ty mnou sesbírané už asi vydechly naposled. Nicméně  poslední rozloučení bylo sladké, tvarohové a bez deště.

Bobule reinkarnovaly do borůvkového tvarohového koláče. Právě vyplul z trouby. Za recept díky na jih Čech * Mimochodem, pozorný hledač najde na plechu i pár zapomenutých 4/lístků.

Základ pro šípkovou omáčku

Posted on by

Maso z divokého čuníka si vybranou společnost zaslouží. Zřejmě proto mám právě na kuchyňské lince dvě sklenky šípkové zavařeniny. Jak na ni?

Moc velká bojovka to není, stačí jen snůška odvahy při sběru, krapet trpělivosti při domácí úpravě a na pasírování (díky snovému dodavateli svých gastrotechnologií)  dostatek síly v rukách. Nápověda je zde:

Šípky očistíme a odbubáčkujeme, zalijeme vodou a pomalinku rozvařujeme. Až jsou skutečně naměkko, prolisujeme je skrz cedník, abychom odstranila zrníčka a slupky, zůstane jen hlaďoučká dužina. K 1 kg šípkové směsi přidáme 1/2 kg cukru. Provaříme, dáme do čistých a nahřátých sklenek a zavaříme. Osobně preferuji variantu zaváření v troubě. Nastavím ji na 90 stupňů, sklenky s pokladem dám do vyššího pekáčku tak, aby se nedotýkaly, a do 1/2 je zaleju vroucí vodou. Proces mi tak v této fázi zajistí 50 minut klidu na očistu kuchyně a přečtení včerejších novin.

Četbu Hrabalových novel sice v mezičase nestíhám, nicméně myšlenkou a vzpomínkou ho obdaruji. Teď už jen ulovit to maso…

Vítězství rybízu na plné čáře

Posted on by

Vážení a milí čtenáři, na startu dnešního etapového závodu uvítejte 4 velké mísy sluníčkově žlutého, trpkého červeného a slaďoučce černého rybízu, hrstku angreštu a pár plodů josty. Utkají se společně v napínavém boji. Vítězem však bude propečený rohlík s máslem, nesen s červenou marmeládovou pokrývkou do úst spokojené snídající duše.

Startér si připravuje svou signální pistoli, všichni závodníci už jsou na značkách, můžeme vyrazit.

Etapa 1: Meleme, meleme  a meleme. Do skonání těla, tedy nikoli mého, ale  rybízího. Pravou ruku na několik dalších dní plánovaně vyřazuji z provozu.

Etapa 2: Mícháme, pozorujeme úprk a pálíme. Vzniklou šťávu v obřím kotli smícháme s želírovacím přípravkem a cukrem, dle pokynů výrobce (pokud se dílo nezdaří, není závada na našem přijímači, aneb je to na koho svést :). Pečlivě, jako vždy mícháme a pak beznadějně kroutíme hlavou, protože „nám to zase uteklo“. Připečená marmeláda na sporáku nevoní.

Etapa 3: Slévárna. Zapotřebí jsou alespoň 4 ruce. Jedna drží naběračku, druhá trychtýř, třetí plynule přesouvá skleničky a pomáhá čtvrté s jejich uzavíráním a stavěním reality na hlavu. Symfonie. 42 zavíčkovaných výsledků.

Etapa 4: Tuhnutí, aneb je to v rukou pána Boha a výrobce přidané chemie.

Závěrečný spurt: Kdo si dá?

Stupně vítězů: Na prvním místě chuť, na druhém pocit z dobře vykonané práce, na třetím vědomí nepromarněného půldne dovolené.

Dodatek: Chvála rukám, které přitom ještě dokáží vyrobit milovanou koprovku. Mňam *