Všichni jsou pilní. Jaro tahá sílou slunečních paprsků květy i z té nejnepropustnější hlíny, semínka si hlodají cestu na svět i přes záporná čísla na teploměru a štěpkovač schroustá všechno, co se mu nařeže do cesty.
Jen já se flákám. Koukám do psích kukadel, uzobávám rozkvetlý podběl, loupím rebarboru na koláč a poslouchám ptačí cvrlikání. Tak HODNĚ stačí ke štěstí.
Do civilizace jsem si kromě promáčených pohorek, úvah o záludné úmrtnosti malých hlodavců a jednoho přisátého klíštěte přivezla jako prémii pár hrstí borůvek. Ano, ještě byly a zřejmě jsou a budou. Nezmírající fialové kuličky.
No, vlastně úplně nesmrtelné asi nejsou… Ty mnou sesbírané už asi vydechly naposled. Nicméně poslední rozloučení bylo sladké, tvarohové a bez deště.
Bobule reinkarnovaly do borůvkového tvarohového koláče. Právě vyplul z trouby. Za recept díky na jih Čech * Mimochodem, pozorný hledač najde na plechu i pár zapomenutých 4/lístků.
„Kdopak mi to loupe perníček?“, tázala se ježibaba ve známé pohádce. Stejnou otázkou by bylo možné nadepsat i tento vpisek, podobnost s tradičním příběhem je však minimální. Snad jen taková, že „LOUPEžníci“ jsme byli také dva. Ten čtyřnohý bral dokonce za dva.
Jak už jsem psala kdesi dříve, pomocníky na sběr borůvek není radno brát. Tropí jen samé hlouposti. Teď už opravdu vím, že budu-li plánovat vycházku za lovem fialových plodů, nemusím s sebou vozit psí krmení. Zvíře se napase samo, dobrovolně se zkrášlí fialovými skvrnkami a navíc bude, ve dne nasyceno v borůvčí a v noci spící pod širým nebem, spokojeně oddychovat. Radost pohledět a poslouchat. Jen by nemuselo dojít na konzumaci z mnou pracně nasbírané nádoby. Budiž odpuštěno a pro příště lépe chráněno.
Vnímavý čtenář ze zveřejněných fotografií jistě pochopil, že nějaké borůvky po Julčině nájezdu ještě zbyly. Konal se nejen mléčný koktejl, ale i kynutý koláč s tvarohem a borůvkami. Chcete-li ho také zkusit, pochystejte si v předstihu na pracovní stůl:
na těsto:
na náplň:
Do misky rozdrobte doždí, přidejte lžičku cukru a mouky a zalijte půlkou vlažného mléka. Nechte vzejít kvásek. Rozpusťte sádlo. Do mísy prosijte mouku, přidejte vanilkový i krupicový cukr. Vejce rozmíchejte ve zbytku mléka, přidejte rozpuštěný ale ne horký tuk a sůl. K sypké směsi přilijte kvásek a tekutou směs a zpracujte ve vláčné těsto, které se nelepí ke stěnám nádoby. Pokud se tak děje, přidejte tochu mouky, pokud se vám naopak zdá příliš suché, přilijte mléko. Hodinku nechte těsto na teplém místě odpočinout, odvděčí se vám – vlastním významným nárůstem – do šířky i výšky *
Tvaroh rozmíchejte se žloutky a cukrem. Troubu předehřejte na 180 stupňů.
Těsto po vykynutí rozprostřete (osvědčeně používám vlastní prsty namáčené ve studené vodě či mléce) na plech s pečicím papírem, potřete tvarohovou směsí, zasypte borůvkami a nechte péct cca 40 minut. Sledujte hnědnutí kůrky a případně otočte v polovině času plech, aby bylo propečení stejnoměrné.
Zbývá poslední krok – utíkejte pozvat hosty *
Během posledního setrvání v Návarech se mi do rukou a následně lednice dostal obrovský kus kozího sýra. Díky za něj do Podhorské vsi.
Chutná mi.
Není komplikovaný a překombinovaný, na nic si nehraje a přizná barvu. Zaslouží si jen tu nejlepší společnost. V přímé lince snese po svém boku směs zelených salátů, rajčat a okurky, společně se slzou olivového oleje. Pro náročnější nabízím večeři (a pro zítřejší kancelářské překvapení i svačinu), která se právě chystá v troubě. Připravte si:
Zapněte troubu na 200 stupňů. Těsto rozválejte na velikost plechu a potřete ho olejem s rozmačkaným česnekem. Slaninu nakrájejte na proužky a rozprostřete ji společně se špenátem rovnoměrně na těsto. Vejce rozmíchejte vidličkou a pokuste se jím pokapat celý „koláč“. To samé proveďte s rozdrobeným sýrem. Na závěr dozdobte zakysanou smetanou, šoupněte do trouby a hlídejte, dokud okraje nezezlátnou.
Voní to.
Chutná to.
A to v tom ani nemusí být mandarinky *