Podzimní ochutnávka barev

Přechutnávka podzimního zbarvení proběhla opravdu poctivá. Oko i ucho by vidělo a slyšelo barvy všecky, neumělý pařátek na spoušti zachytí možná tak osmou barvu duhy. A to ještě s odstupem.  

Až se zima zeptá

Až se mě zima zeptá, co jsem dělala na podzim, ukážu jí svoje ruce, dvě sklenice ostružinové marmelády a dávku šípkové zavařeniny.

Až budu přemýšlet, čím je nutné dovybavit návarskou lékárnu, musím si vzpomenout na ostrou pinzetu, ničím jiným trny z prstů nevytáhnu.

Až se mě zima zeptá, zda jsem nezahálela, nabídnu jí sušené švestky, pražená dýňová semínka a houbičky naložené ve sladkokyselém nálevu.

Až se mi zítra v kanceláři budou všichni na sto honů vyhýbat, nebudu jim lhát, že chraptím z nadmíry mluvení. Mimo civilizaci se sice mlčí, ale o to víc se děje.

Takže nepromluvím, ale tím víc si medím. 

Před-zimní bilance

Postupně odchází melancholické (r)oční období  a namísto sebe zve na vladařský trůn zimu. I sem se vkrádá nostalgická atmosféra účtování s prožitým časem. Ostatně, slušelo by se to – však chalupu v Návarech občasně okupujeme už přes rok. Hodila by se tedy nějaká rekapitulace, shrnutí, závěrečná zpráva, SWOT analýza, óda na vlastní úspěchy, sypání si popela na hlavu za nevydařené kroky a rozhodnutí? Možná ano, já ale nic z toho nenabídnu.

Nemám odvahu stavět tu proti sobě klady a zápory bytí v nejjižnějších oblastech Čech, nedokážu posoudit co se udělalo přesně tak, jak mělo a co se naopak pokazilo. Nevlastním knihu hostů s přesným rozpisem návštěvníků, nevedu statistiku o zahrádkářské úrodě, nepočítala jsem lístky spadlé z javoru ani kila lesních plodů při podzimní houboseči. Netroufám si odhadnout počet odpracovaných hodin, množství přivezeného i odvezeného materiálu, odpadu, spáleného dřeva, vypitého piva i vína, snědených špekáčků a zpozorovaných padajících hvězd.

Se špetkou neskromnosti (mou zásluhou platí z níže uvedeného jen naprosté minimum) ale můžu napsat, že

  • stavení prokouklo (nová čepice spolu s řadou inovovaných doplňků dělá divy),
  • lepší místo na focení si dovedu jen těžko představit (souhlasíš, mami?),
  • houbový a borůvkový ráj už získal také přesné GPS souřadnice,
  • jedlejší chleba jsem ještě nikde nikdy neupekla,
  • remoska je nejlepší kuchyňský přítel člověka,
  • labutě jsou nejlepší rybníkový přítel člověka, pokud není zrovna období, kdy pan domácí hlídá ženu střežící vejce v hnízdě či malinké potomky,
  • a spoustu dalšího, co si zrovna teď nevzpomenu.

Najde někdo odvahu můj seznam doplnit? Blíží se zima, chlad a dlouhé večery. Vrata v Návarech už na to upozorňují, je tedy nejvyšší čas zažehnout teplo v kamnech, stulit se s myšlenkami do peří, zavzpomínat na období, kdy motýli oždibovali kousky květů, Julka se ráchala v potoce a z mechu koukaly hlavičky hub… A? Tak co, bylo dobře nebo špatně? 

A bude?

Podzim je tu

Přichází…

Ještě teď je krásný, ale brzo bude jiný. Škoda.