Až se mě zima zeptá, co jsem dělala na podzim, ukážu jí svoje ruce, dvě sklenice ostružinové marmelády a dávku šípkové zavařeniny.
Až budu přemýšlet, čím je nutné dovybavit návarskou lékárnu, musím si vzpomenout na ostrou pinzetu, ničím jiným trny z prstů nevytáhnu.
Až se mě zima zeptá, zda jsem nezahálela, nabídnu jí sušené švestky, pražená dýňová semínka a houbičky naložené ve sladkokyselém nálevu.
Až se mi zítra v kanceláři budou všichni na sto honů vyhýbat, nebudu jim lhát, že chraptím z nadmíry mluvení. Mimo civilizaci se sice mlčí, ale o to víc se děje.
Takže nepromluvím, ale tím víc si medím.