Nepátrám po křížovkářském pojmenování botiček s ostřím, přemýšlím jen o zimní výbavě pro psa. „Nejbližší přátelé člověka“ mají dnes skoro všechno – kadeřnické salony, vlastní pekařství, oči-i-rozum-odrazující oblečky a dečky, diskrétní zastřihovače drápků i soukromé psychology.
Brusle pro Julku však nikdo zatím nevymyslel * Možná budou časem třeba…
Dovoluji si připomenouti jednu maličkost, sníh..bambiliony sněhových vloček. Jak se dostat do chaloupky? Vloni jsi začala pátrat po sněžnicích? Jaky je výsledek po roce? A nezapomeň taky na Julku, byl by to krásný dárek k svátku! Sníh padá a padá totiž i v nižších nadmořských výškách. Jdu pro hrablo , lopatu, koště. Již kamarádi čekají u baráku. Je to pěkná rozcvička. Ony zase totiž vločky padají a padají!
Vim, ze je to rozcvicka, kazde rano ji take mam. A zatim bavi :)
Snezice skoncily u ledu – ty, co by se mi libily, dosly, ty, co meli k dispozici, byly moc drahe a na Aukru me vzdycky nekdo prechytraci. Minule jsme to bez nich zvladly, dame to i tentokrat. Julka na snih nic specialniho nepotrebuje; pokud je prirodni bez chemickych uprav, lebedi si na nem.