Každý den se s námi nemazlí. Střídají se skvělé chvíle s nevyžádanými momenty. V poslední době parádně osciluji, sinusoida je věrným přepisem mých pocitů a nálad. Nicméně, nenechám se. Už mnohokrát tu bylo napsáno, co mě nezabije, to mě posílí. Potkávám  pořád překážky. Jak jinak se jim postavit, než s úsměvem?

Můžu vnitřně bouřit a lamentovat nad spadlým stromem přes silnici, ale stejně ho nikdo za mě neodklidí. Můžu se vztekat nad vlastní neschopností z upuštěné sklenice, ale beztak musím přinést smetáček s lopatkou a střepy zamést. Můžu si zoufat z bezdůvodných nevznesených neexistujících protiargumentů, a přesto (s oporou v zádech) zavelím „na sever!“

Mimochodem – „jdu na sever, jdu na jih“ – už tu někdy bylo. Třeba se i na jihu směry obrátí *