Po časové ose zpět

Vracím se na různá zastavení času od doby před 30 lety až doposud. Potkávám upomínátka na dětství i pubertu, období radosti i smutku, čas konání i odpočinku. Vyplouvají si bezděčně na denní světlo, přinesou vzpomínku a zase zmizí, nebo se naopak začlení do víru mého dění. Adepti na adaptaci:

  • Fotografie zůstaly na svém místě. Jednoduše patří tam, kde jsou.
  • Lampička se zřejmě dočká zaslouženého odpočinku, nicméně svou dobu slávy si nadmíru užila.
  • V peřině už zase spím. Byl k povlaku polštář?
  • Krabice na bábovku si též své dosavadní umístění hlídá. Není touha ani potřeba to měnit.
  • Remoska čeká na test ohněm.
  • Lada – šicí stroj – taktéž. Babička ji zvládala bravurně, snad je to dědičné.
  • Oba válecí nástroje již otestovány. Záviny nedožily druhých (denních) narozenin. Začleněno do běžného provozu.

Snad to tak má být.

Vzpomínky – Memories

Vynořují se, potkávají mě a jsou všude kolem. Vzpomínky. Drobnosti, které je v sobě schovávají, mě zdraví na každém rohu. Bydlí pod očními víčky, ukrývají se pod pokličkou, jsou zavrtané v hlíně, spí mi na polštáři, vykukují ze šuplíku a odrážejí se v zrcadle.

Dieta 9, kategorie 3, spletené jméno a rok narození vyrytý fixem na papírku s nadpisem „Chirurgické oddělení“ mi okupuje rozhled. Poslední dotyk i slzu do prázdna cítím.

Zůstává. Zůstane.