No smoking, prosím

Při současných cestách na jih už ani nepomyslím na to, že by mohlo být uklizeno. Doposud se mi to jen a pouze potvrzovalo, dnešek zdá se  být zlomovým.

Po příjezdu jsem nevycházela z úžasu. Veškerá suť už bydlí za brankou, stěny jsou otlučené na příjemnou strukturu kamene, dřevo se upravuje a ukládá na své místo.

Začíná to vypadat uhlazeně, nadějně, nebojím se napsat, že i krásně. A voní to tu. Tedy, vlastně, pánové, až na cigaretky a jejich ohořelé zbytky, které se válí snad úplně všude. Bez nich to nejde. Zavírám nad tím obě oči a otvírám je až tehdy, kdy se můžu kochat. Nedopalky příště opět vysbírám a dílo bude zase o pár krabiček kuřiva dál. Leda by to šlo bez „smokingu“.