Mohla jsem
- si zpívat zapamatované útržky z desky Jarka Nohavici,
- si stýskat nad přemírou fyzické práce,
- spílat podzimu za jeho úděl,
- se na všechno vykašlat.
Došlo jen na první variantu, navíc ve společnosti dalších „nenohavicózních“ písní. Prozpěvovala jsem si, hrábě v rukou měnila za foťák a nechala modelku pózovat. Užívala si to. Já taky*
Boj s listím jsme zvládly na jedničku. Bolavá záda = nezbytné výkupné, nicméně bez toho by to nebylo ono. Pocit z dobře odvedené práce (nechte mi dopřát si ten libý vjem) nahřívá srdce, zelený trávník bez stop lístečků těší oko. Snad to „přišlo vhod„.