Co nového?

Spousta toho je!

  • Upekla jsem ve zdejší troubě svůj první jedlý chléb. Může za to zřejmě shoda okolností, ale pyšná jsem asi jenom já – navíc jako páv. Díky troubo, díky vodo, díky mouko, díky strávníci.
  • Rostou! Málo, ale přece. Nám, turistům chodícím po cestách s náhodou připraveným skládacím košíkem a nečekaně i houbařským nožíkem to úplně stačí. Tentokrát jsme ulovily dva křemenáčky. A k tomu kytici kopretin, zvonků, lupiny a květů šťovíku. Klíšťata raději nepočítám.
  • Došlo na žně. Ne obilné, ale špenátové. Byl zasázen, dorostl a už se skoro měl i ke květu. Nezbylo, než ho pokosit. Díky za dnešní večeři.
  • Cestou domů jsme zažili i báječný kulturní zážitek. Navštívili jsme zámek Chotoviny. Minimální zajížďka, nicméně stála stokrát za to. Musím uznat, že prohlídku zámku jsem v obsazení 4 návštěvníci a průvodce ještě nikdy neabsolovovala. Pan průvodce se sice krapet přeříkával, ale jinak sršel ostrovtipem. Po večerech buď hraje v amatérském divadelním spolku, nebo alespoň dopisuje do nějakého satirického periodika. Zámek je otevřený návštěvníkům (guest friendly), můžete si klidně sednout do vystaveného křesla, sklouznout se v papučích nebo otevřít šuplík vystavené komody. Tleskám tomuto nápadu a doufám, že se na zámek ještě někdy vrátíme. Díky, Petře, za nápad stavit se tam!