Zápisník zeleného zpravodaje

Jak se to říká? Památník napoví: „Málokdy se ti podaří po týchž cestách kráčeti v životě ještě jednou. Do stejné řeky nevstoupíš dvakrát?“
Vím, je to myšleno obrazně. A protože zakázané ovoce chutná nejvíce… Vracím se a vracím se ráda a pokud mi síly budou stačit, chci a budu se vracet na místa mládí, dospívání, zralosti a postupného přicházejícího pověstného stáří.

I Jaro zraje. Nejdříve nás vytahuje slunce prvními paprsky na procházky, tu a tam vystrkuje travička svá první dítka, stromečky si „přidávají“ jak pamatuji na slova své babičky, pupeny na stromech se mění v květy, listy. A teď – konec května je zeleň v plné síle. Zelená hýří svou paletou odstínů – od nejsvětlejší, po temně zelenou.

O ta krásná místa se s Vámi ráda podělím, jsou to nejen místa má, ale i místa mládí mého současného průvodce. Těšte se, už mám v hlavě další kapitolu vyprávění i fotodokumentace.