Klíčová revoluce

Sobotní ráno. Kousek po sedmé potkávám na Staroměstském náměstí leda tak metaře a zbloudilou cyklistku. To je dobře, o davy rozhodně nestojím.

Je tu ticho, svěží a větrný klid. Skoro tomu pracantovi s koštětem závidím, že vykonává své poslání v takové atmosféře.

 

Mířím ale kousek dál, na náměstí Franze Kafky. Napínám uši, zda zaslechnu jemný cinkot. Nic. Jen vítr honí odpadky v prázdném podloubí. Klíče tu necinkají.

Necinkají, jen bezhlučně visí. Podle oficiální tiskové zprávy je jich o jeden více než 85.740. Musela to být celkem dřina každý jediný na příslušný háček zavěsit. Klobouk dolů.

„Klíčová socha má podobu slova „Revoluce“, jehož písmena jsou tvořena těmito fonty: Počáteční velké R: z novin – dobové Rudé právo, velké E – z tehdejšího toaletního papíru, malé v – z vaty, velké O – z obalu žvýkačky Pedro, velké L – z reklamy pana Vajíčka, velké U – z tuzexového poukazu (bonu), velké C – z loga cestovní kanceláře, velké E – z komunistické legitimace.“ píše se na webu http://klicovasocha.cz. 

Necinká, ale přesto zaujme. Nemluví, ale přesto vypovídá. Bortí se, ale není zhroucená. Revoluce, která drtí samu sebe. Klíček po klíčku na náměstí pojmenovaném po Kafkovi. Zapadl klíč do Zámku? Konala se nějaká Proměna? Nastal od roku 1989 dostatečně obrodný Proces?