Zvládli jsme za těch několik málo hodin poměrně dost věcí. Kromě úklidu, pálení dřeva, družby s pracujícím lidem i lesní zvěří, vycházkování a podávání hlášení, přišla řada i na pozorování. Díky tomu je možné použít i uvedený název příspěvku.

• „Kvetu!“, křičely už na dálku sněženky, bledule, ocúny a sedmikrásky.
• „Rostu.“, hlásil česnek, chřest i meduňka.
• Sloveso „hlídám“ pak příslušelo čtyřnohému tvoru, který bohatě vyštěkával všechny návštěvníky.
• Padl plot. Čest jeho památce.

Sousedská rada pomohla, káva bez lógru možná zahřála a slunce nám přálo. Do toho probleskoval citát z novin: „Bůh nedopustí na člověka větší zkoušky, než člověk dokáže snést. Jenomže já nevím, kolik snesu.“ Snad dost… (trojtečka budiž odpuštěna), děkuji.