Návarská pálená

Mohla jsem

  • si zpívat zapamatované útržky z desky Jarka Nohavici,
  • si stýskat nad přemírou fyzické práce,
  • spílat podzimu za jeho úděl,
  • se na všechno vykašlat.

Došlo jen na první variantu, navíc ve společnosti dalších „nenohavicózních“ písní. Prozpěvovala jsem si, hrábě v rukou měnila za foťák a nechala modelku pózovat. Užívala si to. Já taky*

Boj s listím jsme zvládly na jedničku. Bolavá záda = nezbytné výkupné, nicméně bez toho by to nebylo ono. Pocit z dobře odvedené práce (nechte mi dopřát si ten libý vjem) nahřívá srdce, zelený trávník bez stop lístečků těší oko. Snad to „přišlo vhod„.

U moře

Rybník Dvořiště se řadí k „těm větším“ vodním plochám v naší zemi. My jsme si tam připadaly skoro jako u moře. Tedy nebýt toho, že rtuť teploměru vyšlapala přibližně na sedmý stupínek, vítr nemilosrdně zalézal do rukávů i za krk a svařák byl ze zřejmých řídících důvodů zapovězen. Brrrrrrrrrrrr.

Slibuju, babi, příště se lépe obleču :)

Každopádně jsme si tu hodinku a půl náležitě užily. Ochutnávka rybí polévky je myslím samozřejmostí, stejně jako nákup šupináčů. Navíc ještě hudební zážitek s místní dechovkou, příjemné setkání s osobou známou a fajn procházka ve středně vlídném počasí. Neděle jak má být. Díky za ni.