4 thoughts on “vlastovicka

  1. Štépo vidíš ji? Ještě teď slyším Tvůj zvonivý smích, jak jsme tam byli spolu a divili se zvukům, co vycházely od stropu? A najednou jsme ji uviděli,seděla na trámu, lítala z patra do přízemí, ty za ní, otvírali jsme všechny okna, a ona ne ne najít cestu ven. Líbilo se jí u nás, jen jsme měli strach, aby nám nenechala na podlaze či trámech nějakou voňavou památku!
    A ty ses smál, až jsi se za břicho popadal! Chtěla Tě asi vidět, proto se vrátila….

Napsat komentář