Zimní újmy, jarní radost

Láme se délka noci se dnem, mění se zima v jaro, potkávají se zelené lístky se zamrzlým ledem. Něco se ztrácí, jiné zjevuje. Probouzíme se do světlejších rán, z práce se vracíme bez společnosti nočního osvětlení, zbavujeme se čepic a šál, nacházíme potěšení ve vzdušnějších botkách.  Kocháme se prvním kvítím. Odhazujeme sychravé nákazy, kašel a rýmu.

Přišel čas. Jara.

Nastalo období, kdy se nemusíme bát vyběhnout do lesa bez termosky plné horkého čaje, odhodit aspoň jednu ze tří vrstev ponožek, vykrákat n(N)ečase za pačesy a opustit pití svařáku. Už aby kvetl podběl.

Odchází

S blížícím se koncem současného ročního období a klesající venkovní teplotou se něco rozhodlo zůstat a jiné odejít. V řadách vytrvalců rozhodně na kopci vítězí sníh, knoflíky, společenství filmů pro pamětníky, zamrzlá voda ve džberu, liška přející dobrou noc i dobré ráno, křížkový steh a sunoucí se závěje ze střechy. Opušťák si naopak vysloužil kašel, přemrzlá zelenina, jediná v zimě živá rostlina, další hromada protopeného dříví, bochník zkaženého chleba, naděje projet zafúkané a jedna ztracená rukavice.

Odchází do říše fantazie. A není bezejmenná. Je to ZIMA.

Sobota na „M“

Den po pátku a současně před nedělí. Mrazivý, Musherský, Mrznoucí, Můj i neMůj, Mávající, Motorizovaný, prostě Milý.

Navíc, nad rámec písmene „M“, ještě plný úsměvů, štěkotu, svařeného vína, hřejivého slunka, křupajících kroků, závějí, jablek, vyprávění, pozdravů, srnek a zajochů, kilometrů, teplotních bodů pod nulou, čaje z termosky a zdravého vzduchu.

Cink.

Zafúkané

Zima jak má být. Začalo to s pátečním předpolednem. Bylo sice nešťastně 13., nicméně, vzhledem k tomu, že to byl tolikátý den měsíce ledna, přinesly první vločky spíš radost a těšení.

Schovala jsem čerstvě připravené nástroje, nářadí a pomůcky pro likvidaci nadměrných klád, které do kamen skutečně nenacpu. Postavila na plotnu hrnec s přípravou na poctivý vývar a kochala se.

Foukalo a funělo, meluzína se usadila v komíně, vločky se spojovaly v bílé peřiny, barevný sloupec v trubičce teploměru stagnoval a posléze se začal ubírat směrem k zemi. To, že jsem měřidlo obrátila vzhůru nohama tomuto poklesu vážně nezabránilo.

Základ na polévku jemně probublával, blonďatá společnice stočená v klubíčku slabě pochrupávala, křížky tvořené jehlou pomalu přibývaly a mě začaly svrbět prsty, že nemůžu z chalupy ven. Oprava. Na vzduch jsem samozřejmě směla, ale co se tam hrnout, když ani čtyřnožce by do té činy člověk nevyhnal.

Nacukrovala se už první solidní vrstva, když jsem zjistila, že jediná lopata, kterou mám, má závadu na vlastním přijímači. Zvládnu to bez ní, ostatně musím.

Sáňky jsem našla. V hlavě mi bzučel milion otázek, vidina sáňkovačky následující den, strach z toho, že se odsud dostanu až s jarním táním, skladba z alba kapely Fleret a radost z pohledu na jasný oheň v krbu.

Zima jak má být. Zima jaká ještě bude! Krásná, protože je zimní. Ještě si ji užijeme.

Zívačka

Z po(d)hledu čtyřnohého specialisty rozhodně.

Výlety z civilizace jsou pro chlupáče vždycky ve znamení odpočinku a lumpáren. Užívají si sněhu, vody, tepla, celodenní společnosti a domácí stravy. Dobře jim tak. Časem možná někdo pilu, sekeru nebo alespoň lopatu na odhrnování závějí uživatelsky přívětivé pro psiska vymyslí.

Já to však  jistojistě nebudu. Mně se jejich výraz spokojenosti, když si užívají dny bez vodítka a povelů, opravdu zamlouvá.

Spojení navázáno

V maličkostech je půvab, ve dřevě vůně, v každém kroku vzhůru naděje. Už můžeme stoupat, provázanost mezi pokojem a budoucí ložnicí existuje. Je krásná, voní a těší.

Každým dnem dostává luxusnější kabátek, minutu od minuty se stává žádoucí. I já se chystám přiložit svouůj ruku štětec k dílu.

Opravdu, vážně.  Nelakuju :)

Rok a kousek zpátky

Stejnou dobou na stejném místě to před 377 dny vypadalo krapet jinak. I letos už se zachumlání do sněhové peřiny očividně kvapem blíží.

Zimní výbava

Shromažďování nezbytností pro neletní výjezdy do České Kanady začíná přidávat na obrátkách. Zbývá vyštrachat termosku a naplnit kbelík štěrkem. Všechno ostatní od teplých rukavic, přes skládací lopatku, rozmrazovač zámků a tukové zásoby už je na svém místě.

Nejen čtyřlístek nám v případě nouze jistě pomůže!

Babička + Štěpán = BaŠtA

Víkend proběhl ve znamení hluku. Čím prázdnější byla celá vesnice, tím halasnější byla maminčina chalupa. Honilo se tu prase Karbous, hajný Robátko a pes Heršpic, křupala jinovatka po nočním mrazíku, praskaly plameny pod záplavou spadaného listí, chytrá kmotra liška zvala ostatní zvířata na bohatou hostinu od kouzelného stolečku, padaly rány jako z děla při přebíjení nejvyšší karty jiným esem, večerní kánon u ohně odpuzoval komáry, pavouky i náhodné kolemjdoucí, těšil dětský smích, zval psí štěkot, ticho lámaly neskutečné hlášky, zvonilo tříštění ledových tabulek, budil noční chrupot, bouchaly žaludy vpašované Cipískem do kamen, burácela motorová pila, štěbetaly sýkorky na krmítku, pravidelné tlučení seker dosvědčovalo práci na nové střeše  na kuchyni ve Slavotově hradišti a přesto všechno tu byl klid.

Nádherný, čistý, světlý a zřetelný. V noci jasné nebe s milionem hvězd, ráno zamrzající voda v psí misce, poledne zalité podzimním slunkem, odpoledne vyplněné prací a večer se zaslouženou pohodou u táboráku.

Dalo by se to vlastně místo spousty řádků shrnout do 5 slov, ale na to je specialistou někdo jiný, já se neodvážím. Nápověda už tu jednou byla, dnes jen zkratkou – HŽTNS *

Hodil se, a jak!

Každou kapku z vydatného deště slyším. Každý závan větru cítím. Každý stupínek na teploměru směrem dolů vnímám. Každou pozitivní vlnu zaslanou na dálku „across the distance of age“ vracím s díky zpátky. Každý lístek spadlý z javoru vnímám jako předzvěst zimních časů. V duchu při absenci spánku spřádám myšlenky, uvažuju, co je třeba ještě dodělat, chystám řetězy & lopatu & termosku, kupuju startovací kabely, zásobím se vodou a trpělivostí.

Každopádně, na kulicha už došlo. Pondělí, 19. září, 4 hod 14 min. Hodil se, a jak!

Brzo už se ohřejeme.