Táhni!

Přesně v duchu názvu příspěvku, prožili jsme pár dní na tahu. V pátek v aktivním pohybovém pojetí, v sobotu na pasivní komínové notě a následně ve vinném jihomoravském objetí. Shrnuto a podtrženo:

  • toulali jsme se divočinou, kam nás čtyřnohý velitel dovedl, a dvounohý malíček dospal,
  • přemlouvali jsme kamna, aby předávala výsledek hoření komínu a nedýmala dovnitř všech místností,
  • strávili jsme příjemné degustační odpoledne / večer / noc / čas nad ránem ve sklípku na jižní Moravě.

Jen ta cesta domů by mohla být kratší…

S hudbou v hlavě, Sluncem v duši…

S hudbou v hlavě, Sluncem v duši, nohou na plynu, slzou v koutku a Julkou na místě spolujezdce jsem se ráno po dni plném hledání, sněhových vloček, spěchu, odpoledních vydatných monzunů, smíření, smutku, souznění a vyhlížení tramvaje vydala na jih.

Bez řetězů, bos, nenatloukl si nos. Dojely jsme hladce, jen s jedním porušením silničních pravidel, až na místo určení. Ve vesnici bylo živo. Komín, poté co se mi podařilo rozdělat oheň, nebyl rozhodně kouřící samotář. Topit, topit a topit. Z původních -2 stupňů je za chvíli (čas je relativní) usnutí-přátelských 13. Tím spíš, že odchod do říše spánku podpořilo ještě laskavé: „… my dear Lucie – may Gods blessing be all over you.“ V tu chvíli putovalo na sever miliony díků.

Potkala jsem v posledních dnech moře zármutku, ale v závěrečném součtu ho vyvážila spousta vcítění. Neuvěřitelné – unbelievable. Slovo, které se stává nejfrekventovanější skupinou souhlásek a  samohlásek mého současného slovníku.

Po příjezdu se ještě zdály reálné sny o výletu na běžkách. S rozedněním z nich sešlo. Což, pohorky, návleky a teplé ponožky, vydařenou vycházku také zajistí. Přidá-li se ještě Slunko, lákající cíl cesty a termoska v batohu, jedná se o luxusní společnost.

Zdravá únava znamenala navíc vydatný spánek. Kondenzované koncentrované uvolňující spaní.

Domů se nechtělo. Ani autu (pěkně to po mrazíku v noci klouzalo), ani Julce (takovou volnost v pobíhání nikde nemá), ani mně (všechno mi Tě tu připomíná).

Do Pekla se dostanete po červené

Cesta z Města do Pekla je v zásadě snadná věc. Jediná podmínka, která musí být pro tuhle pětikilometrovou pouť splněna, je, že musíte být nad Metují. To platí.

Sobotní podzimní dopoledne je pro štrapác do Luciferova království časem nejvhodnějším. Cestou proti proudu řeky nepotkáte ani jednu zbloudilou dušičku, nezakopnete o žádného výkonného cyklistu, do bot nasbíráte záplavu barevného listí a možná zamodříte i kolonku „dobrý skutek“ ve svém každodenním harmonogramu modrého života (vyslyšení prosby náhodných protichodců). Poštěstilo se.

Absence poutníků na vyznačené turistické cestě byla rázem vysvětlena – do Pekla se totiž jezdí koňmo, minimálně na dvou nápravách a se stádem vraníků pod kapotou. Hnedle je po klidu a samotě. Vítejte v civilizaci. Vítejte v ráji dobrého pohoštění, v lokále plném čertů a čarodějnic, v podniku, kam je čtyřnohým cestovatelům vstup zakázán a hladovým strávníkům vstup nakázán. Chutnalo. A Julka na zápraží v klubíčku pilně odpočívala. Tušila snad, co ji čeká?

Z Pekla po žluté. Výhled byl skvělý. Lesolistí nabízelo škálu barev od semaforské „jeď“ po protilehlou „stůj“, hlubina vyšplhaných schodů a serpentin odpuzovala od skoku tím víc,  čím lákala oči k pokoukání, slunko občas osvěžilo krajinu svým mrknutím a les parádně jednoduše voněl. Propocené triko a bolavá kolena – férová cena za tenhle výstup.

Sláva nazdar výletu, přes Přibyslav zase zpátky kolem sokolovny do Města.

Kavárenský kvíz

„Jaký pán, takový pes“, říká se. Směle tvrdím, že to platí. Alespoň z pohledu mého půl-panování.  Julka se očividně v mně libých podnicích cítí jako ryba ve vodě. Takže, hádej, hádej, čtenáři, kde byla okem fotografa zachycena?

Následuje i malá nápověda…

  1. První dvě fotografie z jednoho místa jsou. Obsluha nadmíru milá, prostředí nekuřácké, divadlo Minor na dostřel.
  2. Třetí fotka se urodila skoro tam, kde započal pochod studentů 17. listopadu 1989. Kavárna se podle toho zřejmě i jmenuje.
  3. Poslední snímek  je z podniku, který navštěvujeme nadměrně často. Podlaha je stále stejná * obsluha obvykle jiná, obvykle obvyklá, nemusí se ptát, co si dáme. Na vlak blízko, co by kamenem dohodil a ledovku vyškrábal.

Nápovědy tedy dost. Název alespoň jednoho navštíveného místa = máme výherce kvízu. Takže?