Pod kopcem

Nemusí se všechno páchat jen v Návarech. Občas se pěkné věci urodí i pod kopcem. Namátkou – dvojice jehňátek, kopa bláznivých nápadů, růžičková kapusta, výslužka pro kolegu bez střechy nad hlavou, toulavý kocour, masopustní veselice, pár holoubat, půl tuctu domácích vajec, vítaná obálka s laskavým psaním a občasná vánice na jinak poklidném nebi.

Mladý beránek s ovečkou se mají čile k světu, vyhlížejí budoucí spolu-osadníky, lepí se mámě-ovci na paty, jak jen to jde a snad zdárně prospívají.

Bláznivé nápady žízní neumřou, N.O.S. se brzy dožije nějaké akce.

Růžičková kapusta ustrnula momentálně pod sněhovou peřinou, ale dojde na ni, dojde!

Kolega bez střechy nad hlavou z Veclova snad pod sněhovou peřinou neustrne, snad!

Vánici vystřídá jasná obloha.

Krásné dny.

Zelený čtvrtek v kopřivovém kabátku

Kněží oblékali na Zelený čtvrtek mešní roucho této travní barvy, já do ní dnes ustrojím nádivku. V hlavní roli vystupují kopřivy nasbírané při procházce v soukromé přírodní rezervaci Rajchéřov Walden. Ve vedlejší roli uzené maso, několik vajíček od paní statkářky Zimové z Doubku, lžíce sádla z babiččiných zásob, sůl, pepř, starší pečivo, mléko a muškátový oříšek.

Kdyby se mi na první pokus podařilo nespálit ji na troud (díky troubo plynová), bylo by to fajné. Vzhledem k tomu, že zelených lupínků bylo přehršel v zásobě a maso s pečivem dokoupitelné v civilizaci, pokus se opakoval znovu a tentokrát snad již chutnal. Ju?