Nejdřív práce, potom zábava

Ale, bábi, máš pro mě nějakou práci?

Bábi, půjdeme už hrabat listí?

Bábi, budeme konečně pálit?

No tak, půjdeme už něco dělat?

Jistěže na práci došlo. Stejně tak bylo ale nutné kompenzovat ji hrou, nejlépe na čerstvém vzduch. To se hned tváře městské bledule začervenaly, pusa roztáhla od ucha k uchu, v očích se vylouplo tisíc rarachů. Praktik se prohýbal ve vlnách, plul plnou parou vpřed před piráty, vyklápěl živý náklad do kopřiv; baba poletovala z jednoho lupínka na druhého; výstup na posed se proměnil ve zdolání velehory; všechny překážky na cestě bylo nutno z lesní cesty pro hladký průchod řádně odstranit.

Ánmejířp atobos *

Nedělní ráno

Slunce mě tahá ze spacáku za pačesy už v půl sedmé. Neodolám a vystupuji. Dělám dobře. Sníh křupe pod podrážkou, paprsky naopak ohřívají vše, kam dosáhnou. Je nádherně. Co spácháme?

Ideální se zdá vyrazit na obchůzku. Může se spojit se sčítáním. Labutí. Takže:

  • návarský rybník – 2 jedinci,
  • stříbrňák – 1 kus, samotář,
  • rajchéřovský – nic, voda se stále schovává pod ledem.

Věčné zimní království.

S hudbou v hlavě, Sluncem v duši…

S hudbou v hlavě, Sluncem v duši, nohou na plynu, slzou v koutku a Julkou na místě spolujezdce jsem se ráno po dni plném hledání, sněhových vloček, spěchu, odpoledních vydatných monzunů, smíření, smutku, souznění a vyhlížení tramvaje vydala na jih.

Bez řetězů, bos, nenatloukl si nos. Dojely jsme hladce, jen s jedním porušením silničních pravidel, až na místo určení. Ve vesnici bylo živo. Komín, poté co se mi podařilo rozdělat oheň, nebyl rozhodně kouřící samotář. Topit, topit a topit. Z původních -2 stupňů je za chvíli (čas je relativní) usnutí-přátelských 13. Tím spíš, že odchod do říše spánku podpořilo ještě laskavé: „… my dear Lucie – may Gods blessing be all over you.“ V tu chvíli putovalo na sever miliony díků.

Potkala jsem v posledních dnech moře zármutku, ale v závěrečném součtu ho vyvážila spousta vcítění. Neuvěřitelné – unbelievable. Slovo, které se stává nejfrekventovanější skupinou souhlásek a  samohlásek mého současného slovníku.

Po příjezdu se ještě zdály reálné sny o výletu na běžkách. S rozedněním z nich sešlo. Což, pohorky, návleky a teplé ponožky, vydařenou vycházku také zajistí. Přidá-li se ještě Slunko, lákající cíl cesty a termoska v batohu, jedná se o luxusní společnost.

Zdravá únava znamenala navíc vydatný spánek. Kondenzované koncentrované uvolňující spaní.

Domů se nechtělo. Ani autu (pěkně to po mrazíku v noci klouzalo), ani Julce (takovou volnost v pobíhání nikde nemá), ani mně (všechno mi Tě tu připomíná).

Terapie slunečnicí

Dárce světla a tepla se s koncem letních prázdnin ukryl za neprostupnou, nepřístupnou a nesympatickou duchnu mračících se obranářů. Možná chce ulehčit dětem návrat do škol tím, že je nebude provokovat svými paprsky a svádět jejich pozornost k všemu ostatnímu než jsou řádky v učebnicích. Každopádně, slunko se nám schovalo. Nastal čas, kdy je pro zachování alespoň nějaké vnitřní harmonie, potřeba chystat si cíleně v průběhu dne drobné radosti, které vychýlí ručičku barometru vlastní nálady do pozitivnější části stupnice.

Přišel čas pro záchranný kruh číslo 1 – seznamte se, moje slunečnice *

Mimochodem, čím více kladně vychýlených ukazovátek náladometru, tím lépe, tedy koukejte se kochat se mnou *

Foto workshop s překvapením na druhou

Po celodenní hlavučistící manuální práci naplánoval vrchní logistik výlet s aparáty. Slunko a decentní vítr se taky tvářili příjemně, mohli jsme dostatečně orepelentěni a navlečeni vyrazit. Podotýkám předem, postřiku proti hmyzu jsme zřejmě použili menší než potřebné množství, zbaběle jsem proto následně prchala z království borůvek a západu slunce.

Úkol zněl jasně – fotit. Že s sebou vedeme modelku, co pózuje ráda, ochotně a s chutí, jsem věděla. Užívala si to.

My taky. Až jsme z toho vstoupili někam, kam nebylo záhodno. Volalo nás molo u lodi, opuštěné, čisté, lákající k posezení a chvilkovému odpočinku. Tohle překročení povolených hranic nás pak stálo jedno příjemné setkání, cca půl hodiny času, 30 deka poznání neznámých končin, Julku uvázání na řemínek a běh za západem slunce.

Stihli jsme ho, stejně jako košt prvních borůvek, test ostření a neostření a závěrečný úprk před náletem komárů a jiných loupežníků krve.

Závěr? Všechno to tu

  • kvete,
  • svítí,
  • voní,
  • je za závorou, které je naštěstí otevřená pro všechny nehulvátské návštěvníky,
  • láká k bytí.

Nebe, peklo, ráj

Proč tak prapodivný název příspěvku, když nikde v Návarech nepotkáte anděly, čerty či slasti čekající na poutníky vstupující do bran edenu?

Protože proto:

  • N jako Nebe značí Nádheru při pohledu do koruny javoru, Náladu s pohledem na západ slunce, Naději v čekání na Nové ráno.
  • N jako Nebe znamená taky Nadšení při zdaru díla a Nezřízenost při veškerém plánování, protože Náhoda zdejšímu kraji vládne.
  • Peklo je, když někdo cokoli slíbí a nesplní to, přijde – nepřijde, rozdělá – nedodělá, zapeklitě obhajuje nedodělky. Naštěstí je v menšině.
  • Ráj přichází s JÁRem (jarem), voní, chutná, oko potěší, uši nasytí. To se tady naplní absolutně. Jen by nemuselo platit, že jaro je myší rumRÁJ.

Slunko, měsíc – ráno, večer

Nenapadá mě skoro žádný komentář. Takhle to tu prostě je… Rána jsou nejhezčí, večery pak nejklidnější. Všechno kolem voní – posečnou trávou, rosou, očekávaným deštěm, zrajícím ovocem, tlejícím listím, podzimem a krásou. Atmosférou.