Posts Tagged ‘sekera’

O hodinu míň

Ačkoli měl uplynulý víkend decentní časový výpadek a ubral nám všem 60 minut pobytu na slunku, nezahálel pod jarními paprsky snad nikdo. Kromě petrklíčů, talovínu, sněženek, bledulí a řady dalších různobarevných květů, které se mi nestihly představit, začaly kvést i fialky. Teplý vzduch, který nutil k revizi zimních zahradních událostí, mě dovedl ke konstatování, že “během naší nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo”. Naštěstí.

Ruce se chopily hrábí, plameny nežádoucích ostatků, pila & sekera též nezahálely.

Období permanentně špinavých nohou a hlíny za nehty budiž zahájeno :)

 

Třísky létají

Zima to už s jarem naplno rozštípla a pohled na svět zdá se být veselejší a zjevně zelenější (mikroskopu pro hledání známek života netřeba). Nejen na zahradě se objevuje první lupení. Oko potěší pohled na sněženku, talovín, bleduli či střapaté sveřepé uši mladičkých kopřiv. Bude maskovaný špenát?

Na krmítko zalétává 14 druhů ťuhýků, v okolí začínají řádit motorové pily, ve vesnici cirkulárky a v noci útočí první komáři. Labutě už nemusejí brázdit rybník mezi ledovými pláty, kačeny se svými pány předvádějí hru “na babu” nejen na hladině, ale i ve vzduchu,  ostřikovače ostřikují a stěrače stírají.

Všechno se budí, jen já se západem slunce pokládám oči. Dobrou první jarní noc!

 

Zívačka

Z po(d)hledu čtyřnohého specialisty rozhodně.

Výlety z civilizace jsou pro chlupáče vždycky ve znamení odpočinku a lumpáren. Užívají si sněhu, vody, tepla, celodenní společnosti a domácí stravy. Dobře jim tak. Časem možná někdo pilu, sekeru nebo alespoň lopatu na odhrnování závějí uživatelsky přívětivé pro psiska vymyslí.

Já to však  jistojistě nebudu. Mně se jejich výraz spokojenosti, když si užívají dny bez vodítka a povelů, opravdu zamlouvá.

 

Pes spolupracující

Není nad to mít při lopotě pomocníka. Pes, nejlepší přítel člověka. Ve středních Čechách se ten náš učí pokládat dlažbu, při občasných výjezdech pobíhá po polích a loukách s geodetickými nástroji a na jihu se mnou se zdokonaluje v přípravě dřeva do kamen.

Pokud připočítám ke zdatnému pomocníkovi ještě vyvedené počasí, kamna plápolající na první pokus a absenci rušivých prvků v okolí (myši jsou mimo jakoukoli kategorii), docházím, přes bolavý hřbet a ruce, k veskrze kladné bilanci. Vydařilo se.

 

Jestli si myslíš, že máš shrabáno…

Věta v nadpisu zamyšlení se zapíše společně s řadou dalších legendárních proslovů natrvalo do mé mysli. Společnosti jí bude dělat

  • To na tobě doschne! (pondělní ranní odchod do školy v jediných vypraných džínách)
  • Olouši! (náš horský zimní kamarád)
  • Buflíni, nazdar!
  • Ananas? Fuj!
  • Každý pracuje tak rychle, jak mu to vyhovuje.
  • I malý gin je víc než pouhá slova.
  • Bobane, plivaj!

Aktuální výplod momentální touhy vyjádřit se vznikl, stejně jako většina výše uvedených, v poměrně vypjaté situaci. Laskavý čtenář zavře oči a představí si moment, kdy je shrabáno 156 kop listí, složeno na několik obrovských hromad, na rukou se klube minimálně 5 mozolů a přes oblast, která je lístku-prostá, přejede s vozíkem záškodník, který za sebou zanechává viditelnou a hlavně  hrabatelnou výraznou stopu. V ten okamžik mě napadlo jediné: “Zabít!” Maminko, neboj, to bych nikdy neudělala. Nicméně, zápis do rodinné knihy proslavených vět jsi si vysloužila. Jen dál a houšť!