Posts Tagged ‘podzim’

Na stálo

Malý test synonym.

Trvale zmizel sklep. Stačilo pár rýpnutí a místo prostor pro uskladnění zahradnických nezbytností je krtina z balvanů.

Lenin je věčný, proto mu nevadí ožužlané uši od srnek. Pro pochopení nutno klepnout sem.

Permanentně přibyl do vesnice obyvatel. Kromě hromady papírování a návštěv všelikých úřadů to možná něco změní, pravděpodobně ne, ale je to tak.

Přišel podzim. Nikoli napořád, ale očividně s vervou. Přivítali jsme ho důstojně, myslím.

Poprvé a snad ne naposledy jsme otestovali účast na trzích. Dopadlo to tak, že za celý den jsme vyprodali vše tekuté a 4 sklenice medu. Zkušenost nesdělitelná, počasí deštivé, teplá medovina jako zahřívadlo univerzální.

Do konce života, ju?

 

Pár srpvnových

… možná spíše podzimních fotografií.

Poslední dny nebe spíš slzí, listí žloutne a svistí, svítání jsou zamlžená a soumraky skleslé. Blíží se půl rok čekání na jaro. Jistě se dočkáme.

 

Setkání u Košťálkova

Jsem ráda, že jsem byla schovaná v autě. Otázkou je, kdo měl větší strach?

 

Vzhůru k výškám

Pohled z kopce do údolí nestál poslední dny za nic. Mlha, inverze, dole zamračeno, ve výškách polojasno. Jak si zlepšit výhledy do budoucna? Překonat obavu z výšek, vyšlapat několik (příště to spočítám) schodů a nemít prázdnou baterii v aparátu.

Pozor, foceno z věže…

 

Poslední letní

Víkend se rozpůlil mezi dvě roční období. Léto se rozloučilo krásným dnem plným slunečních paprsků a nabídlo tak luxusní přivítání usmrkanému podzimu. Hepčí.

Slzící nedělní ráno volalo po lovu oslizlých lesních plodů, promáčené ponožky a urousané vlasy zase po poslechu nedělní rozhlasové pohádky.

I broučkové už se chystají na zimu. Že by maminka uvařila zelnou polívčičku?

… A šli. Maminka Broučka pěkně umyla, Brouček přistavil ke stolu židle a maminka už nesla polívčičku na stůl. Sedli si, sepjali nožičky a tatínek se modlil:

Ó náš milý Bože,
povstali jsme z lože
a pěkně tě prosíme,
dejž, ať se tě bojíme,
bojíme a posloucháme,
a přitom se rádi máme.

Potom říkal Brouček svou modlitbičku: “Požehnej nám, Pane Bože, prosíme tě pokorně,” — a pak už hned držel svou dřevěnou lžičku a znamenitě s ní zacházel. Však oni měli zelnou polívčičku a Brouček, třebaže všecky polívčičky rád, vždy a vždycky tu zelnou přece jen měl ze všech polívčiček nejraději. Snědl jí plný talíř a maminka mu ještě ze svého přidala…

 

Rodinná akce

Slunce, kapky, vítr, duha,
protkly den jak lesklá stuha,
vinula se ohněm, dýmem,
a já teď zápasím s rýmem.

Co chtěl vlastně básník říci?
Olíznu jen rychle lžíci
od guláše, chroupnu placku,
za hlt vína vyndám dvacku.

Akce, zdá se, vydařila,
vypilo se spoustu piva,
buřty v chobotničním hávu,
zvěstovaly zvláštní zprávu:
“Přišla k nám i hygiena!”
Kontrolorka, rázná žena,
plnila svou povinnost
a přítomným pro radost
zapsala věc jedinou,
jde o akci rodinnou!

Od soboty tedy znám
kolik všech příbuzných mám.

 

Vítání podzimu

Kdo nevítá s námi, vítá proti nám.

pozvanka

 

Sklepmistrovo tajemství

Ve sklepení se dá ukrývat všelicos. Zavařeniny rozličných tvarů i skupenství, netopýři, potřeby na malování, staré demižony, myšky i ježci, lahve s těžko identifikovatelným obsahem, konzervy pro kočky, instantní houbové pokrmy, pukavcovitá vajíčka, zásoby brambor i podzemní překvapení.

O víkendu se do této společnosti přidal sud. Velký, vymytý, nadějně naplněný. Jablko za jablkem se pěkně nakrouhalo, ubytovalo v nádobě, zasypalo cukrem, pošplíchlo vodou a ponechalo svému osudu.

“Bude kalvados, nebude kalvados?” můžu se stejně jako “má mě rád, nemá mě rád?” přeptat okvětních lístků kopretiny.

 

Samá voda

Nouze naučila Dalibora housti a mě vážit si každé kapky vzácné H2O. Od té doby, co jsme před půl měsícem z preventivních důvodů (suma škody zima 2010/2011 – prasklá baterie, poškozené čerpadlo, vyplavaná kuchyně) s pomocí kompresoru v rukou dvou šikovných vodovodníků ukončili dodávky této strategicky důležité suroviny, počítám každou slzu, krok i přinesený kýbl. Jeden člověk s jedním psem přece nemůže mít nijak velkou spotřebu! Uf.

Pro přímou konzumaci si dovážím vodu středočeskou, načerpanou z domácího želivkózního vodovodu, roztříděnou způsobně do plastových lahví. Netuším, jaký obsah kufru má můj dopravní prostředek, 30 1,5 litrových kuželek ho však naplní a zatíží poměrně obstojně. Při zpáteční cestě jsou sice jiná váhová kategorie, ale svůj prostor potřebují stále stejně.

Pro ostatní účely běhám s kbelíky do studny. Pěkně vyváženě, v každé ruce jeden lavor. Být africkým domorodcem, hravě bych zvládla nosit ještě jeden na hlavě, nehodlám však ve dnech, kdy teploměr nepřekročí z červených čísel k modrým, riskovat mrazivou sprchu.

A zamyšlení závěrem? Jak pořeší statisticky průměrný vodomilný a spořivý chalupář situaci, kdy si uvědomí, že hříva jeho nečesaná je i pekelně dlouho nemytá? Vytáhne lavůrek, ohřeje vodu na kamnech a po péči o vlasy vlastní ještě zdvojnásobí prospěšnost použité kapaliny tím, že s ní vytře celou chalupu. Případná návštěva si pak skutečně může připadat jako v salónu, krásy.

 

První pětistovka za námi

A snad spousta dalších kilometrů před námi…