Posts Tagged ‘pes’

V sudu

Diogenés strávil v sudu drahný čas. Někdo jiný se v něm ani nestačil ohřát. Proč taky? Lépe je zachladit, zamrazit, zvývarovat, sníst a vychutnat. 24 hodin před dnem boje proti chudobě jsme odolávali nadbytku. Nadúrodě všeho – dýní, lupení z javoru, mlh, přízemního mrazu.

Auto už se ráno škrábe za uchem (zejména na čelním skle), petrklíč nesymbolizuje příchod jara a listí se nejlépe sklízí sekačkou. Chystám běžky, brousím brusle. Koloběh roku se naplňuje, zima je za bukem.

 

Zvěrokroužení

V charakteristikách znamení zvěrokruhu decentně tápu. Potácím se mezi snahou, touhou, vnímáním, pochybami a pokoušením se věřit.

O jedno-/dvou-/čtyř-/nožcích, které potkávám při toulkách v oblacích, na zemi i u vody však nemám důvod pochybovat. Jsou tu, všude kolem, dělají mi příjemnou společnost, občas zazlobí, někdy rozesmějou. Každopádně, hlavně že jsou.

Hlavně, že jsem.

 

Zívačka

Z po(d)hledu čtyřnohého specialisty rozhodně.

Výlety z civilizace jsou pro chlupáče vždycky ve znamení odpočinku a lumpáren. Užívají si sněhu, vody, tepla, celodenní společnosti a domácí stravy. Dobře jim tak. Časem možná někdo pilu, sekeru nebo alespoň lopatu na odhrnování závějí uživatelsky přívětivé pro psiska vymyslí.

Já to však  jistojistě nebudu. Mně se jejich výraz spokojenosti, když si užívají dny bez vodítka a povelů, opravdu zamlouvá.

 

S kriminálníkem pod jednou střechou

Žiju se zločincem a mám na to papír. Obývám společný prostor s jedincem, který páchá trestné činy a  nestydí se za to. Dýcháme totožný vzduch, šlapeme na stejné dlaždice a máme se rádi, vlastně rády.

A jak to vlastně bylo? V nestřeženém oka mihu, v přesně daný den a vymezený prostor, vyběhla si prý čtyřnohá krasavice skulinou ve vratech na ulici, zakousla se do první živé bytosti a spokojeně se vrátila do svého pelíšku. “Viděl jste to?” “Ne, já nic neviděl.” Svědci nejsou. Jediné co vím, že ona je kriminálník a já podezřelá.

A reklamní letáky do schránky už nám nikdo házet nebude. Velké plus,  Báře dík.

 

Voodoo

Ne, ne, kdepak, nemám na mysli náboženské zvyklosti pocházející z Karibiku. Ani náhodou. K tomu mají dnešní fotky hodně daleko.

Vlastně za ně ani nemůžu. Zatímco jsem se vyhřívala v teple při návštěvě na jednotce intenzivní péče, štrapácoval někdo pěšky bosky směrem k rodné hroudě (psí boudě) přes doly a hory. A přes vodopády.

Domů došli v pořádku. Suchou nohou.

 

Základní kámen položen

“Polévka je grunt” a “Sportem ku zdraví”.  To by mohly být dvě průvodní myšlenky tohoto víkendu.

První sousloví odkazuje na všechny marody a nemocné. Po návštěvě mnichovického řeznictví si už asi 4 hodiny  hoví na kamnech pomalu bublací vývar a ještě minimálně 1200 následujících minut tam brblat bude. Stonající snad vstřebají sílu poctivého základu.

Druhé heslo je naopak věnováno všem veselým a spokojeným. Objevil se na zahradě fotbalový talent, nadějná budoucí opora fotbalového mužstva, ač ženského a psího pohlaví. S předvánočním dárkem si užívá každou minutku svého čtyřnohého bytí. Základ psí fotbalové jedenáctky. Jen si nejsem jistá – útok, obrana či do brány s ní?  Sní (míč)?

 

Jedůvky

Každému, co jeho jest.

Namlsána pátečním večerem, čekala jsem další dny při postupu lesem trošku lepší nadílku. Ježíšek ale nepřišel, a tak jsme při toulkách zelení potkávaly jen samé výstavní kousky. Třeba byly jedlé.

  

Empirické ověření snášenlivosti žaludku jsem ale při pohledu na krásky zavrhla, do světa tak můžu vytrubovat nečekanou novinu: “Žiju.”

 

Soukromá přírodní rezervace?

Přírodní rezervace (PR) má stanoveny obdobné základní ochranné podmínky jako národní přírodní rezervace a vyhlašuje ji obecně závazným předpisem příslušný krajský úřad, který rovněž povoluje výjimky z ochrany, jde-li o veřejný zájem, s výjimkou PR ležících v CHKO nebo na území vojenských újezdů.

Praví pravý suchý úřednický jazyk. A jaká je realita? Soukromá! Přírodní rezervace, výsostně privátní, nadmíru omezená, se spoustou zákazových cedulek a velících piktogramů.

Co z toho vyplývá?

Psům bez vodítka vstup zakázán. Čtyřnožec je celkem poslušný, ušiju mu tedy delší ušiska na gumičku přes kebuli a směle ho budu vydávat za králíka. “Čili vidíte: on to ví, že není králík, a přesto dupe.” Ona stejně ví, že není králík a trávu naprosto zběsile baští. A vodítko můžeme nechat v batohu.

Cestu si najdeme. I přes povely, zákazy, nařízení a diktát.

BBBB – Borůvky Budou :) Bez deBat :)

Už před lety nás do zdejšího kraje nechtěl pustit pohraničník, bo jsme vypadali podezřele. Tenkrát jsme to zvládli a prošli. Kéž se v dnech příštích žádná další podobná zastavení neopakují.

Mimochodem, pozná se podle poslední fotky geografický sever?

 

Zámek k čtyřnohým návštěvníkům přívětivý

Cestu z Návar do města ráda obohatím jakýmkoli milým zážitkem (nákup v non.stop otevřeném hypermarketu k nim nepatří, ač se také občas uskuteční). Tentokrát přišla před jízdou chuť na sladké :) vzpomínání. Dortík v místní cukrárně se tedy nekonal, návštěva jindřichohradeckého zámku ale ano.

Pokaždé když jedu kolem, kochám se. Pohled na majestátné budovy společně s jejich odrazem na vodní hladině mě vždycky potěší a zvláštním způsobem uklidní. Ubírám plyn, lehce se zamyslím, pousměju a oddechnu. Je tu krásně.

Prohlídku jsem absolvovala už jejda-kolikrát. Dnes znovu a vím, že ne naposledy. Jediné, co mi předem trošku kazilo zážitek, bylo to, kde nechám čekat Julku-psa. Na bráně nemilosrdně vyhrožuje podmračená cedulka s přeškrtnutým piktogramem psa, v pokladně ale slunko svítí – milá paní, která při pohledu na venku uvázaného čtyřnožce poznamenává: “Škoda, že na poledne zavíráme, jinak bychom pejska vzali dovnitř a pohlídali vám ho.”

Julka u lavičky necelou hodinku přežila. Klidně ležela, snila si své psí sny a možná se i usmívala.

Byl to pěkný den. Díky *

 

Dokonalá modelka :) KRÁSKA

Úsměv ji sluší, pobyt v Návarech snad i svědčí. Kdokoli ochotný házet míček, větev nebo šišku se jí zavděčí. Nedosahuje sice ideálních měr 90-60-90, na druhou stranu ale nemusí držet drastické diety, trápit se půstem, drásavým tělocvikem nebo pocitem vlastní nedokonalosti. Nic takového se jí netýká. Proto jí to tak sluší…

Pohoda, že?