Mínus pět stupňů

Se sedmou ranní, hrnkem mléka s kapkou kávy a výhledem na prázdné nedělní silnice sedám za volant, otáčím klíčkem a vydávám se na jihovýchod. V momentě, kdy míjím nápis Zvíkovské Podhradí, mě měřicí přístroj informuje, že venkovní teplota dosahuje nadějných 10 stupňů. Sluneční paprsky sladce prozrazují, že i druhý víkendový den bude jako korálek.

Jak kde…

Po hodince jízdy se ocitám v Návarech. Jako mávnutím kouzelného proutku, který ale není od pohádkově kladného dědečka čaroděje, se střihem ocitám skoro v mlžném oparu, kde rtuť v teploměru nedohlédne ani na pětku.

Svět se zbláznil a my s ním, jen tady je podzim opravdu podzimem. Brrr.

Mimochodem, ke komu by tak mohly patřit otisky nožek v čerstvé vrstvě stěrky?

Na pohled