Tvrzení, že při zpracování dřeva se člověk zahřeje několikrát, a to sice při sekání, skládání a ve finální části při topení, je možné aplikovat i na současné jihočeské hemžení. Škoda jen, že čarodějnice už byly.
Tag Archives: oheň
Čarodějná trojice
Odešla očekávaně v sobotu 30. dubna v 18 hodin 27 minut. Akt posledního rozloučení proběhl bez emocí, racionálně, neradikálně a s vynecháním smutečního proslovu i hudby na pozadí. Zbylé účastnice obřadu jásaly, smály se, veselily a radostně zamávaly odcházející dámě. Buřty, rakvičky, věnečky ani jiné laskominy ke smutnění nebyly. Na poslední pouť oblékla nebožka slušivé modré bavlněné tričko a šátek z téhož materiálu. Měly jsme ji rády celý její život, tudíž zažila lásku cca 5 minut od stvoření po skon. Popel byl druhý den ráno rozprášen na kompost. Čest její památce, těšíme se na příští rok.
Mimochodem, byla to moje první vlastnoručně vytvořená čarodějnice v životě. Ironické komentáře velím spolknout. Děkuji.
Terapie palicí pálící
Hlavní úkol uplynulých dvou dnů – nachystat dřevo pro prodloužený víkendový pobyt babičky s vnoučkem – byl splněn během sobotního dopoledne. Pila řezala na plný výkon, sekera sekala o stošest a kolečko s dvoukolákem drandilo v podobném tempu. Odpoledne, stejně jako zbytek pobytu, zalité sluncem, zlákalo jednu z účastnic zájezdu k cyklovýletu, druhý člen posádky se pak věnoval práci zahradnické, v-zemi-se-rýpací. Máme zaseto – kopr, kerblík, dýní hokkaido i normální, další zajímavé zelené rostliny a hladkolistou petržel. Produkce brambor zasázených v několika řádcích snad jen potvrdí rčení o tom, že čím hloupější sedlák, tím větší hlízy. Česnek se činí již od podzimu, tím lépe mu to jde. Budou snad PALICE.
I neděle byla ve znamení roboty. Nechtělo se, nechtělo, ale akční vzor nedal duši pokoj. Takže po snídani do postele (ne, já nejsem obdarovaným), šálku čaje / kávy, a troše reptání jsme se pustily do díla. Někdo se chopil hrábí, nůžek a sirek a je tedy PÁLÍCÍ, jiný pro změnu hledá PALICI.
Rozmláceno, spáleno, uklizeno, shrabáno, krapet uhořeno (no jo, zase vlasy…). Po půl dni lehoučké práce zjišťujeme, že v těle máme svaly, o kterých jsme dosud nevěděly, na nohou desítky modřin, v dlaních pár třísek a v duši uspokojení z odvedené viditelné práce. Oběd vykouzlit nesvedeme, a tak se poroučíme pánu bohu a vůli kuchaře v restauraci. Původní chuť na rybku si necháváme po přečtení jídelního lístku zajít, bo by na náš talíř očividně neputovala z rybníka, ale z hlubokých ledů mrazáku. Děkujeme, dáme si něco jiného. Číšník začal se standardním oslovením: „Co si dáte k pití?“, postupně se pak přes „Dámy“ dopracoval až na „Děvčata“. Snaží se o velké spropitné? Opět vyhrávají PALICE. Tentokrát česnek ve všech skupenstvích. Nejprve jako polévka, pak v podobě těstíčka – obalu na vepřovém masu, následně jako dochucení bramboráčků.
No, nebyl tenhle víkend na PALICI?
S hudbou v hlavě, Sluncem v duši…
S hudbou v hlavě, Sluncem v duši, nohou na plynu, slzou v koutku a Julkou na místě spolujezdce jsem se ráno po dni plném hledání, sněhových vloček, spěchu, odpoledních vydatných monzunů, smíření, smutku, souznění a vyhlížení tramvaje vydala na jih.
Bez řetězů, bos, nenatloukl si nos. Dojely jsme hladce, jen s jedním porušením silničních pravidel, až na místo určení. Ve vesnici bylo živo. Komín, poté co se mi podařilo rozdělat oheň, nebyl rozhodně kouřící samotář. Topit, topit a topit. Z původních -2 stupňů je za chvíli (čas je relativní) usnutí-přátelských 13. Tím spíš, že odchod do říše spánku podpořilo ještě laskavé: „… my dear Lucie – may Gods blessing be all over you.“ V tu chvíli putovalo na sever miliony díků.
Potkala jsem v posledních dnech moře zármutku, ale v závěrečném součtu ho vyvážila spousta vcítění. Neuvěřitelné – unbelievable. Slovo, které se stává nejfrekventovanější skupinou souhlásek a samohlásek mého současného slovníku.
Po příjezdu se ještě zdály reálné sny o výletu na běžkách. S rozedněním z nich sešlo. Což, pohorky, návleky a teplé ponožky, vydařenou vycházku také zajistí. Přidá-li se ještě Slunko, lákající cíl cesty a termoska v batohu, jedná se o luxusní společnost.
Zdravá únava znamenala navíc vydatný spánek. Kondenzované koncentrované uvolňující spaní.
Domů se nechtělo. Ani autu (pěkně to po mrazíku v noci klouzalo), ani Julce (takovou volnost v pobíhání nikde nemá), ani mně (všechno mi Tě tu připomíná).
Návarská pálená
Mohla jsem
- si zpívat zapamatované útržky z desky Jarka Nohavici,
- si stýskat nad přemírou fyzické práce,
- spílat podzimu za jeho úděl,
- se na všechno vykašlat.
Došlo jen na první variantu, navíc ve společnosti dalších „nenohavicózních“ písní. Prozpěvovala jsem si, hrábě v rukou měnila za foťák a nechala modelku pózovat. Užívala si to. Já taky*
Boj s listím jsme zvládly na jedničku. Bolavá záda = nezbytné výkupné, nicméně bez toho by to nebylo ono. Pocit z dobře odvedené práce (nechte mi dopřát si ten libý vjem) nahřívá srdce, zelený trávník bez stop lístečků těší oko. Snad to „přišlo vhod„.