Delta 55

Venku parádně svítí slunko, skoro nefouká. Kochám se ranním pohledem z okna. Sněhu spousta, plotny sesouvající se ze střechy provokují. V kamnech praská oheň. Běžky skoro s nazutýma botkama podupávají před chalupou. Psisko s vidinou pobíhání v závějích celou noc hrabalo přední levou packou. Na stole připravená termoska, šátek, teplý svetr, huňaté ponožky a jablko.

Vedle této výbavy „přespolní“ je však ještě oddělení „domácí“. Zázvorový čaj, teploměr, křen + brambora + indulona na ozdravnou placku, citron, léky. V místnosti pak už přebývá jeden jediný člověk – marod.

Venku bylo s ránem neatestovaným teploměrem naměřeno -15° ve stínu. Rozdíl mezi tímto mrazivým bodem a pozicí, kde se přibližně uvelebila rtuť teploměru lékařského značí číslice v nadpisu. Do budoucí prošlápnuté stopy jsem si srabsky netroufla.

Všechno ne úplně dobré s sebou ale i tak nese pozitiva.

  • Empiricky na vlastní spálenou kůži jsem oveřila, že křenová placka je vážně všelék. Jen je třeba postupovat po malých dávkách a vážně hodně podmazávat. Jinak budete lokálně vypadat jak po poledním spánku na egyptské pláži.
  • Denní tisk se dá číst odpředu i odzadu. Pokaždé se dozvíte něco poučného. Kouzlo médií!
  • Čarují i na ČR1 Radiožurnál. Jde jim o moudrost diváka. Veškeré reportáže opakují během 24 hodin celkem 3x – ráno, odpoledne a v noci. Doslova i s úvodem moderátora (ten se naštěstí mění).
  • Když dojde čtivo i chuť poslouchat, je stále možné udělat „tůdle nůdle“ na celý svět a pustit se do výroby těstovin. Byl to pokus #1, navíc došly ty noviny a knih mi bylo líto, takže podle rad babiček, že těsto má být průhledné natolik, že se přes něj dají číst písmenka, to vážně nedopadlo. Snad do nich dorostu.

Co zmůžu?

Mohla bych se vztekat, smutnit, nadávat, stýskat si, prskat, proklínat svět i pánaboha, soptit, solit si z očí, ale nenadělám nic. Chtěla bych zase odsekávat na každodenní otázky kam jdu, kdy se vrátím a co budu jíst, ale nenadělám nic. Ráda bych zase čichala ten známý cigaretový odér všude kolem, probírala poslední zprávy z televizních novin a líčila své denní prožitky, ale nenadělám nic. Přála bych si netrávit večery v pustém domě, nehledat výmluvy a zástupné důvody, nemuset koukat na lidské utrpení a necítit absolutní bezmoc, ale nenadělám nic.

Nenadělám nic, takže se nevztekám, nesmutním, nenadávám, nestýskám si, neprskám, neproklínám nic a nikoho, nesoptím a  nebrečím. Aspoň viditelně.

Všem na očích pak děkuji autorům fotek, potěšili jste.