Na znamení

Začínám se nořit do pověrčivosti. Nikdy to tak nebylo, ale zážitky, zkušenosti, poznání, které potkávám na starší bolavá kolena, mi uvažování posouvají. Rozhodně, ve většině případů to může být prostě náhoda, pramínky momentů, které se spojí v řeku událostí. Jenže někdy… Červíček zahlodá, pochybnost se objeví. Čtyřlístek třeba pomůže, čtyřnožec určitě potěší.

Rovina absolutní

Nevyhledávám extrémy, nemedím si v krajních situacích, ale svedu být překvapená. Nečekaným, těžko vysvětlitelným a nevídaným.

V přírodě je doma náhoda (ta jediná povolená), nedokonalost a nepřesnost. Všechno jiné, co je rovné, absolutní a přesné se zdá být nepřirozené. Neumím si s tím poradit, a tak musím přemýšlet, tápat, bloudit a nacházet. A ptát se. Jak je možné, že tyhle kameny mají tak hladkou vrchní desku? Žádné vrypy, záseky a stopy po mechanické práci. Absolutní rovina?

Poselství?

Má mě mrazit, těšit, děsit, překvapit, šokovat, radovat, varovat? Náhody neexistují, věřím tedy, že je to vzkaz, pečlivě něčí rukou nachystaný v knížce na straně 167. Jednoduchý novinový výstřižek, na jedné straně předpis na Vaječnou pomazánku s olejovkou, na straně druhé

Poselství

Dveře které někdo otevřel
Dveře které někdo zavřel
Židle na niž se někdo posadil
Kočka kterou někdo pohladil
Ovoce které někdo nakousl
Psaní které někdo četl
Židle kterou někdo převrátil
Dveře které někdo otevřel
Cesta po níž někdo dosud běží
Les který někdo prošel
Řeka do níž se někdo vrhl
Nemocnice kde někdo zemřel

Nehledám, přesto nacházím.